Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
05.jpg
====================
Milan Balabán Provětrávači našich líných myslí Loďka tvá po vlnách vzdutých skáče a ty v ní jak mořské ptáče sedíš a díš TA BOUŘE NEMÁ BÝT - TAK NENÍ Adalbert nejsi, jsi víc! furt a furt doufáš že české palice změknou a že i ty líné mysli zaobčas ceknou něco, co aspoň milimetr popolezlo k tomu, co bude Dalibor jsi a temnice tě naučila housti přes olysalé houští a přesto, že se tut lučou podivní tloušti hudeš a dolaďuješ tu svou kterou člověku v hubu tlačí pravda jež si tě sedlá až běda Ironie tě zdobí často hněvivého zlého muže, jenž děsí studenty z útlých puritánských rodinek tvé examinace jsou prý truchlohrou Sládneš v pravou chvíli jako med v mršině lva Lakonicky, líně a ležérně lísáš se k Logu jako k lodyze dní A píšeš listy přátelům Víte přece, že není to, co jest, a jest jen to, co není za ranních kuropění obětuješ se Sókratem kohouta a bručíš: Tak kam s tím jedem, srabové Hafat umíš pěkně, ale kousat a trhat? to tvé domini-canské filosofii nehrozí Esoteriku máš za folklór unavených duší za tanec jepic, který ubezduší za etiketu dochrchlených mýtů za kalamitu logu, který přebral grogu Jen protřete si mozky mou holí, voli, i když to bolí, i když na vás pokřikují moli a religiozita vybledlá, jež močí na cokoli Dolů, co nejzáz dolů chceš dolézt svými pojmy tady je pes a tady trojúhelník a tady známý zimník manželčina muže Ále, co vy vite, jsem kaktusák a občas uřkne mne i růže Neboť chci pouze nebýt něm i kdyby celý českých filosofů sněm hnal na mne své krásné třesky plesky a kdyby unisono sipal: uhni filozrůdo je přece dobré nevznášet se zadkem v luftu doby Ejejej kdyby aspoň dva mě trochu pochopili Kranáta už mám, ale kdo další? Kolik dnů mi zbývá, milovaná Hedo, bez tebe bych klidně nevzdechl Kolik dnů mi zbývá? Blbost! KOLIK ČASU ZBÝVÁ PRAVDĚ. ABY SE MNOU ZAMETLA SI SPRÁVNÝM SMĚREM Žádáte si slz? Ty si pořiďte sami CHAIRETE (Osobně přednesl v Jirchářích...6.97 na večeru pro LVH a JST.) ad: Lv H
05.jpg
====================
Milan Balabán Provětrávači našich líných myslí Loďka tvá po vlnách vzdutých skáče a ty v ní jak mořské ptáče sedíš a díš TA BOUŘE NEMÁ BÝT - TAK NENÍ Adalbert nejsi, jsi víc! furt a furt doufáš že české palice změknou a že i ty líné mysli zaobčas ceknou něco, co aspoň milimetr popolezlo k tomu, co bude Dalibor jsi a temnice tě naučila housti přes olysalé houští a přesto, že se tut lučou podivní tloušti hudeš a dolaďuješ tu svou kterou člověku v hubu tlačí pravda jež si tě sedlá až běda Ironie tě zdobí často hněvivého zlého muže, jenž děsí studenty z útlých puritánských rodinek tvé examinace jsou prý truchlohrou Sládneš v pravou chvíli jako med v mršině lva Lakonicky, líně a ležérně lísáš se k Logu jako k lodyze dní A píšeš listy přátelům Víte přece, že není to, co jest, a jest jen to, co není za ranních kuropění obětuješ se Sókratem kohouta a bručíš: Tak kam s tím jedem, srabové Hafat umíš pěkně, ale kousat a trhat? to tvé domini-canské filosofii nehrozí Esoteriku máš za folklór unavených duší za tanec jepic, který ubezduší za etiketu dochrchlených mýtů za kalamitu logu, který přebral grogu Jen protřete si mozky mou holí, voli, i když to bolí, i když na vás pokřikují moli a religiozita vybledlá, jež močí na cokoli Dolů, co nejzáz dolů chceš dolézt svými pojmy tady je pes a tady trojúhelník a tady známý zimník manželčina muže Ále, co vy vite, jsem kaktusák a občas uřkne mne i růže Neboť chci pouze nebýt něm i kdyby celý českých filosofů sněm hnal na mne své krásné třesky plesky a kdyby unisono sipal: uhni filozrůdo je přece dobré nevznášet se zadkem v luftu doby Ejejej kdyby aspoň dva mě trochu pochopili Kranáta už mám, ale kdo další? Kolik dnů mi zbývá, milovaná Hedo, bez tebe bych klidně nevzdechl Kolik dnů mi zbývá? Blbost! KOLIK ČASU ZBÝVÁ PRAVDĚ. ABY SE MNOU ZAMETLA SI SPRÁVNÝM SMĚREM Žádáte si slz? Ty si pořiďte sami CHAIRETE (Osobně přednesl v Jirchářích...6.97 na večeru pro LVH a JST.) ad: Lv H