Petr Šrámek, Předpoklady Tváře, předpoklady kritiky
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
25333-1.jpg
====================
186 50 Praha 8, Za Poříčskou branou Tel.: 24 81 61 71 VÝSTŘIŽEK Z TISKU LIDOVÉ NOVINY, Praha ze dne: 95VH 17 N. 1996 Událost Předpoklady Tváře: předpoklady kritiky Jedním z důsledků uniformních snah konce padesátých let bylo zastavení činnosti některých kulturních periodik. Zákaz Května - jediného časopisu pro mladé autory značně omezil publikační možnosti této generace. Až roku 1964 byla mezera zaplněna: rozhodnutím Svazu Čs. spisovatelů vznikl časopis TVÁŘ, jehož působení sleduje stejnojmenný výbor z nakladatelství TORST. Petr Šrámek První ročník Tváře byl však velmi rozpačitý a nevýrazný. O jisté nemohoucnosti svědčí i anketa,,Jak byste dělal časopis, kdyby vám dnes bylo mezi dvaceti a třiceti lety; kdybyste byl příslušníkem naší generace?", otištěná hned v prvním čísle, kdy časopis požádal o „,radu" Mukařovského, Mňačka, Hájka, Skácela, Šotolu. Nicméně ještě v polovině ročníku reflektoval nekoncepčnost až eklektičnost časopisu Antonín Brousek v sebekritickém úvodníku-nekrologu Dělání do vlastního hnízda. Jak tehdejší Tvář vypadala? Redigovali ji básníci Vinant, Pištora a Gruša, v redakční radě byli ještě Grušovi spolužáci Jan Lopatka a Jan Nedvěd a kromě Wernische Petr Kabeš, Milan Uhde a později Jiří Němec. Ve svém důsledku tedy Tvář nebyla časopisem programově-skupinovým, natož generačním. A právě tato jinakost byla onou ,,závadností". Avšak vedle odolávání tlakům shora se mladá Tvář potýkala i s problémy vnitřními: zatím hledala svou pravou,,tvářnost". Mladé básníky postupně nahradili kritikové, filozofové, spisovatelé, historikové, kteří se shodovali víceméně jen na představě, jak časopis dělat. Roku 1965 se stal šéfredaktorem Jan Nedvěd. Do Tváře přišla Marie Šolleová, s ní Emanuel Mandler. Jeho snaha sjednotit autory tak separátní, jako byl Lopatka, Doležal a Nedvěd či Němec, Kafka, Hejda a Hejdánek nakonec vedly k vytvoření velmi silné skupiny. Působení Tváře bylo tehdy KSČ shledáváno více než problematickým, ostré kritiky Bohumila Doležala útočily jak na tvorbu etablovaných autorů, tak i proti nejmladším. Odchod těchto autorů (Wernisch, Gruša, Pištora) z periodika se stal záminkou k zesílení oficiálních tlaků na časopis: neplnil prý svou úlohu, přestal prý být časopisem pro nejmladší poezii. V říjnu 1965 předložil Svaz Tváři podmínky pro následnou existenci; ta však diktát odmítla - a následoval zákaz. Redakce však zůstala i nadále činná (viz sborníky Podoby a Podoby II z roku 1965; v roce 1968 jí věnovaly Sešity pro mladou literaturu polovinu svého květnového čísla). Po opakovaných jednáních byl na podzim 1968 časopis obnoven; ale již v červnu 1969 byl - jako jeden z prvních - opět zakázán. ,,Bylo zřejmé, že půjde především o zaplňování prázdných míst tzn. to, co se dnes formuluje jako otázka mostu: nebudeme dávat do popředí jen vlastní texty, nýbrž budeme připomínat kulturní souvislosti v nejběžnějším slova smyslu," charakterizoval Tvář v jednom rozhovoru Jan Lopatka. A přesně taková podoba časopisu je představena v torstovském výboru. Před možností vybírat z časopisu,,proporcionálně ve všech jeho peripetiích" dal editor Michael Špirit přednost pohledu na činnost skupiny autorů, jež,,nespojoval ani věk, ani vyhraněný estetický program, ani vědecké zaměření, ani náboženství a politické vyznání, nýbrž schopnost dívat se na svět kolem sebe kriticky". Výbor je uspořádán tematicko-chronologicky: je sice rozdělen podle etap časopisu, avšak texty v těchto dvou celcích jsou uskupeny v oddíly tematické a zde je opět udržena chronologie. Články z období 1964-65 jsou tedy uspořádány do čtyř oddílů: stati o různých reflexích literatury; recenze a studie o literárních dílech či autorech a filozofické stati; Bohumil Doležal a Jan Lopatka coby dva hlavní kritici; články o soudobé knižní produkci a ukázky z beletrie Tváře. Tvář let 1968-69 již byla kompozičně ucelenější - a tuto strukturu se editor pokusil zachovat. Oddílů je pět: články o politice, historii a ekonomii; články umění a filozofii; ukázky z beletrie; výběr z rubriLadislav Hejdánek (vpravo) a Jiří Němec na večeru časopisu TVÁŘ Foto Ondřej Němec - LN ky Dokumenty; výběr z poznámek, polemik, komentářů a recenzí. Hlavním rysem Tváře byla kritická reflexe především domácího umění (Lopatka, Doležal, Němec, Brousek, Blažíček, Vohryzek, Preisner či Grebeníčková). Kritika se orientovala především na „,znovuobjevování" domácích autorů umlčených komunisty (Deml, Hanč, Klíma, Weiner, Hrabal), popravy zavedených spisovatelů (Holan, Halas),,obstarával" Doležal. Důležitou úlohu sehrál časopis v uvádění zahraničních filozofů a myslitelů (Heidegger, Gadamer, Giesz, Landsberg, Ortega y Gasset, Bachelard, Bonhoeffer). Mezi nejvýznamnější překladatele Tváře patřili Kafka a Němec. Z filozofů Tváře nutno jmenovat Hejdánka, Němce, Patočku, politiku a ekonomii reflektovali Mandler, Havel, Klaus. A tak výbor klade důraz na „,původní literárně-kritickou a filozofickou esejistiku" (překlady i beletristická tvorba ji pouze doprovázejí). Za nejpodnětnější odkaz Tváře dnešku by se opravdu dalo považovat umění dialogu, umění ptát se po předpokladech myšlení. I sebelepší výbor vždy zůstane pouhým výborem. Vynikajícím editorským počinem je proto Úplná biografie časopisu Tvář s dvěma doprovodnými rejstříky i Špiritova šedesátistránková studie Tvář: Pokus o historickou rekonstrukci. Svazek by se měl stát podnětem ke studiu nejen jednoho časopisu - byť zcela určité, nezaměnitelné tváře - ale vůbec českého myšlení šedesátých let. Autor (nar. 1973) je literární publicista, studuje na Univerzitě Karlově Tvář - Výbor z časopisu. Vydal TORST, Praha 1995. Uspořádal, úvodem, doslovem a ediční poznámkou opatřil a bibliografii sestavil Michael Špirit. 832 strany, 1500 výtisků, cena 248 korun.
25333-1.jpg
====================
186 50 Praha 8, Za Poříčskou branou Tel.: 24 81 61 71 VÝSTŘIŽEK Z TISKU LIDOVÉ NOVINY, Praha ze dne: 95VH 17 N. 1996 Událost Předpoklady Tváře: předpoklady kritiky Jedním z důsledků uniformních snah konce padesátých let bylo zastavení činnosti některých kulturních periodik. Zákaz Května - jediného časopisu pro mladé autory značně omezil publikační možnosti této generace. Až roku 1964 byla mezera zaplněna: rozhodnutím Svazu Čs. spisovatelů vznikl časopis TVÁŘ, jehož působení sleduje stejnojmenný výbor z nakladatelství TORST. Petr Šrámek První ročník Tváře byl však velmi rozpačitý a nevýrazný. O jisté nemohoucnosti svědčí i anketa,,Jak byste dělal časopis, kdyby vám dnes bylo mezi dvaceti a třiceti lety; kdybyste byl příslušníkem naší generace?", otištěná hned v prvním čísle, kdy časopis požádal o „,radu" Mukařovského, Mňačka, Hájka, Skácela, Šotolu. Nicméně ještě v polovině ročníku reflektoval nekoncepčnost až eklektičnost časopisu Antonín Brousek v sebekritickém úvodníku-nekrologu Dělání do vlastního hnízda. Jak tehdejší Tvář vypadala? Redigovali ji básníci Vinant, Pištora a Gruša, v redakční radě byli ještě Grušovi spolužáci Jan Lopatka a Jan Nedvěd a kromě Wernische Petr Kabeš, Milan Uhde a později Jiří Němec. Ve svém důsledku tedy Tvář nebyla časopisem programově-skupinovým, natož generačním. A právě tato jinakost byla onou ,,závadností". Avšak vedle odolávání tlakům shora se mladá Tvář potýkala i s problémy vnitřními: zatím hledala svou pravou,,tvářnost". Mladé básníky postupně nahradili kritikové, filozofové, spisovatelé, historikové, kteří se shodovali víceméně jen na představě, jak časopis dělat. Roku 1965 se stal šéfredaktorem Jan Nedvěd. Do Tváře přišla Marie Šolleová, s ní Emanuel Mandler. Jeho snaha sjednotit autory tak separátní, jako byl Lopatka, Doležal a Nedvěd či Němec, Kafka, Hejda a Hejdánek nakonec vedly k vytvoření velmi silné skupiny. Působení Tváře bylo tehdy KSČ shledáváno více než problematickým, ostré kritiky Bohumila Doležala útočily jak na tvorbu etablovaných autorů, tak i proti nejmladším. Odchod těchto autorů (Wernisch, Gruša, Pištora) z periodika se stal záminkou k zesílení oficiálních tlaků na časopis: neplnil prý svou úlohu, přestal prý být časopisem pro nejmladší poezii. V říjnu 1965 předložil Svaz Tváři podmínky pro následnou existenci; ta však diktát odmítla - a následoval zákaz. Redakce však zůstala i nadále činná (viz sborníky Podoby a Podoby II z roku 1965; v roce 1968 jí věnovaly Sešity pro mladou literaturu polovinu svého květnového čísla). Po opakovaných jednáních byl na podzim 1968 časopis obnoven; ale již v červnu 1969 byl - jako jeden z prvních - opět zakázán. ,,Bylo zřejmé, že půjde především o zaplňování prázdných míst tzn. to, co se dnes formuluje jako otázka mostu: nebudeme dávat do popředí jen vlastní texty, nýbrž budeme připomínat kulturní souvislosti v nejběžnějším slova smyslu," charakterizoval Tvář v jednom rozhovoru Jan Lopatka. A přesně taková podoba časopisu je představena v torstovském výboru. Před možností vybírat z časopisu,,proporcionálně ve všech jeho peripetiích" dal editor Michael Špirit přednost pohledu na činnost skupiny autorů, jež,,nespojoval ani věk, ani vyhraněný estetický program, ani vědecké zaměření, ani náboženství a politické vyznání, nýbrž schopnost dívat se na svět kolem sebe kriticky". Výbor je uspořádán tematicko-chronologicky: je sice rozdělen podle etap časopisu, avšak texty v těchto dvou celcích jsou uskupeny v oddíly tematické a zde je opět udržena chronologie. Články z období 1964-65 jsou tedy uspořádány do čtyř oddílů: stati o různých reflexích literatury; recenze a studie o literárních dílech či autorech a filozofické stati; Bohumil Doležal a Jan Lopatka coby dva hlavní kritici; články o soudobé knižní produkci a ukázky z beletrie Tváře. Tvář let 1968-69 již byla kompozičně ucelenější - a tuto strukturu se editor pokusil zachovat. Oddílů je pět: články o politice, historii a ekonomii; články umění a filozofii; ukázky z beletrie; výběr z rubriLadislav Hejdánek (vpravo) a Jiří Němec na večeru časopisu TVÁŘ Foto Ondřej Němec - LN ky Dokumenty; výběr z poznámek, polemik, komentářů a recenzí. Hlavním rysem Tváře byla kritická reflexe především domácího umění (Lopatka, Doležal, Němec, Brousek, Blažíček, Vohryzek, Preisner či Grebeníčková). Kritika se orientovala především na „,znovuobjevování" domácích autorů umlčených komunisty (Deml, Hanč, Klíma, Weiner, Hrabal), popravy zavedených spisovatelů (Holan, Halas),,obstarával" Doležal. Důležitou úlohu sehrál časopis v uvádění zahraničních filozofů a myslitelů (Heidegger, Gadamer, Giesz, Landsberg, Ortega y Gasset, Bachelard, Bonhoeffer). Mezi nejvýznamnější překladatele Tváře patřili Kafka a Němec. Z filozofů Tváře nutno jmenovat Hejdánka, Němce, Patočku, politiku a ekonomii reflektovali Mandler, Havel, Klaus. A tak výbor klade důraz na „,původní literárně-kritickou a filozofickou esejistiku" (překlady i beletristická tvorba ji pouze doprovázejí). Za nejpodnětnější odkaz Tváře dnešku by se opravdu dalo považovat umění dialogu, umění ptát se po předpokladech myšlení. I sebelepší výbor vždy zůstane pouhým výborem. Vynikajícím editorským počinem je proto Úplná biografie časopisu Tvář s dvěma doprovodnými rejstříky i Špiritova šedesátistránková studie Tvář: Pokus o historickou rekonstrukci. Svazek by se měl stát podnětem ke studiu nejen jednoho časopisu - byť zcela určité, nezaměnitelné tváře - ale vůbec českého myšlení šedesátých let. Autor (nar. 1973) je literární publicista, studuje na Univerzitě Karlově Tvář - Výbor z časopisu. Vydal TORST, Praha 1995. Uspořádal, úvodem, doslovem a ediční poznámkou opatřil a bibliografii sestavil Michael Špirit. 832 strany, 1500 výtisků, cena 248 korun.