Tento text se zabývá ontologickým vztahem mezi bytím a jednotou, přičemž kriticky reflektuje pojetí francouzského filosofa Alaina Badioua. Podle Badiouovy interpretace, jak ji prezentuje Tomáš Pivoda, je bytí chápáno jako čistá mnohost postrádající jednotu. Autor textu se však proti tomuto vymezení staví a navrhuje opačný přístup k dané problematice. Argumentuje, že bytí představuje bytostnou jednotu v mnohosti, případně jednotu, která nad mnohostí dominuje či existuje navzdory ní. Z tohoto pohledu není pouhá mnohost bez sjednocujícího principu skutečným bytím, nýbrž jen nahodilou hromadou jednotlivých jsoucností. Práce se tak snaží redefinovat základní ontologické kategorie a poukázat na nezbytnost sjednocujícího prvku pro konstituci bytí jako takového. Autor zdůrazňuje, že bez vnitřní soudržnosti a jednoty se vytrácí podstata existence, čímž zpochybňuje postmoderní důraz na fragmentaritu. Tato stručná úvaha otevírá hlubší diskusi o povaze jsoucna a hranicích mezi ontologií a pouhou fenomenální existencí objektů, přičemž klade důraz na syntetickou funkci bytí v rámci reality.