Tento text z roku 1957 nabízí hlubokou filosofickou úvahu o podstatě pravdy, kterou definuje jako bytostnou touhu po celku. Autor rozlišuje mezi tím, co je nám bezprostředně dáno, a pravdou, která odhaluje skryté rozměry skutečnosti. Jelikož je pravda spjata s celistvostí, je nutně jedna, čímž text odmítá existenci dílčích nebo dvojích pravd. Klíčovým prvkem úvahy je napětí mezi pravdou a fakty. Fakta jsou vnímána jako statická, orientovaná do minulosti a vytržená z širšího kontextu, což je činí jednostrannými a v důsledku nepravdivými. Naproti tomu pravda směřuje do budoucnosti a předchází faktům jako integrující perspektiva. Pravda není pouhým součtem daností, ale dynamickým přesahem, který překonává izolovanost jednotlivých faktů a usiluje o nahlédnutí světa v jeho totalitě. Tento přístup staví pravdu do role aktivního principu, jenž dává smysl roztříštěné empirické realitě a otevírá prostor pro porozumění celku.
[Touha po pravdě jako touha po celku, napětí pravdy a faktů]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 6. 10. 1957
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1957]
[Touha po pravdě jako touha po celku, napětí pravdy a faktů]
Rozvážíme-li důkladně svou potřebu pravdy, uvidíme, že to je touha uvidět všechno to, co se nám běžně a otevřeně nepodává, co se nám neukazuje v prvním pohledu. Nemusí to vždy znamenat, že to, co se nám ukazuje, je vždy pochybné, mýlivé, matoucí, zkreslující, zdánlivé, falešné. Nicméně zůstává skutečností, že je tím otevřen pouze částečný pohled a že celek zůstává skryt. Touha po pravdě je tedy vždy také touhou po celku. Pravda znamená celek – není individuálních pravd. Proto nemůže být ani dvojí pravdy – pravdy je proto jedna, protože i celek je jeden. Ale je celek jeden? Je vůbec celek? Jen v perspektivě – a tou perspektivou je pravda. Proto pravda nekončí tam, kde končí danost. Pravda jde dál, do budoucnosti. V tom smyslu však nevede žádná přímá cesta od fakt k pravdě. Pravda je vždycky napřed, je před fakty. V jistém smyslu je mezi pravdou a fakty ustavičné napětí. Nejen proto, že faktum míří do minulosti, poukazuje na to, co se stalo, co je dáno, ale především proto, že danost, definitivnost faktu znamená současně jeho odseknutost, vyříznutost z celku, jeho ohraničenost proti ostatní skutečnosti, a tím jednostrannost, a tedy vlastně nepravdivost.
Žižkov, 6. října 1957
### 571006