Ladislav Hejdánek ve svém textu z června 1963 reflektuje naléhavou potřebu nové interpretace evangelia, kterou chápe jako bytostně kritický podnik. Tato nová interpretace vyžaduje plné nasazení kritického myšlení, jehož cílem je proniknout pod povrch dobových struktur a myšlenkových schémat prvotních svědků a zvěstovatelů. Autor zdůrazňuje, že podstata kritiky nespočívá v pouhém odmítnutí, ale především v získání nezbytného odstupu od zkoumaného předmětu. Tento odstup umožňuje zaujmout nové stanovisko a přistupovat k textu z odlišných východisek a základních pozic. Kritický přístup je tak pro Hejdánka cestou k hlubšímu porozumění, která se neobejde bez radikálního přehodnocení tradičních interpretačních rámců. Text poukazuje na to, že pravdivé setkání s poselstvím vyžaduje odvahu k metodickému odstupu a ochotu hledat nové ukotvení v myšlení, které odpovídá nárokům současné kritické reflexe.