Tato reflexe zkoumá proměnu lidské existence pod vlivem techniky, která posouvá proces objektivace na novou, dynamickou úroveň. Autor poukazuje na to, že technika již není pouze odrazem nesprávného poznání světa, ale stává se aktivní silou, která svět podle tohoto poznání přetváří. Tím dochází k ohrožení tradičních základů lidské orientace a k zásadní změně podmínek bytí. Ačkoliv je přesun existence na novou rovinu v zásadě vítán, autor spatřuje zásadní nedostatek v absenci hlubší reflexe tohoto procesu. Člověk programově mění svět a svou vlastní situaci, aniž by si plně uvědomoval důsledky svého konání. Text zdůrazňuje nezbytnost nalezení nové základny, v níž by lidské bytí mohlo znovu zakotvit v neustále se měnícím, technizovaném prostředí. Problémem tedy není technika sama, ale skutečnost, že člověk dosud dostatečně neporozuměl významu svých vlastních zásahů do struktury světa, čímž riskuje ztrátu své autentické pozice a bezpečné základny pro své budoucí směřování.