Text se zabývá ontologickým pojetím světa, který se člověku nejeví jako uzavřený soubor daností, nýbrž jako plynulé dějství v čase. Ústřední tezí je, že lidské jednání a promlouvání zůstávají nesrozumitelnými, pokud je izolujeme od jejich časového kontextu. K hlubšímu porozumění lidské existenci je nezbytné vnímat, jak se jedinec vztahuje ke své minulosti i k horizontu budoucího. Autor zdůrazňuje, že člověk ve svém konání nereaguje pouze na aktuální podněty v bezprostředním okolí, ale v jeho chování se zrcadlí i zkušenosti z minulosti a především očekávání či matné předtuchy přicházející budoucnosti. Tato orientovanost v čase zásadním způsobem formuje strukturu a celkový postup lidského života. Lidské jednání je tak chápáno jako odpověď na komplexní časovost, kde vzpomínky a anticipace tvoří neoddělitelnou součást přítomného okamžiku. Tento přístup umožňuje nahlížet na život jako na strukturovaný celek, v němž hraje klíčovou roli schopnost člověka vztahovat se k tomu, co již minulo nebo co teprve nastane.