Tento text se zabývá filosofickým pojmem esence (bytnost) a jeho historickým vývojem od řecké úsiá a Aristotelova pojetí až po latinskou scholastiku. Rozlišuje mezi esencí, která určuje specifické vlastnosti věci (to, čím věc jest), a existencí, jež označuje samotný fakt jejího výskytu ve světě. Tradiční scholastické pojetí vnímalo esenci jako potenci a existenci jako akt. Autor však podrobuje tento esencialistický přístup kritice, zejména jeho nezdůvodněný předpoklad, že bytnost je trvalým a neměnným celkem po celou dobu trvání věci. Dokument argumentuje, že bytí každé skutečné reality je ve skutečnosti dynamickým pohybem a událostným děním, při němž se vlastnosti proměňují. Z tohoto důvodu nelze esenci považovat za něco jednoznačného a nezávislého na čase. Text tak navrhuje opustit statické chápání bytnosti ve prospěch pojetí, které zohledňuje procesuální a časovou povahu jsoucnosti.
Esence a esencialismus
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 1. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Esence a esencialismus
„Essentia“ je latinským překladem jednak řeckého úsiá, jednak (Aristotelova) to ti én einai; do češtiny se obvykle překládá jako „bytnost“. V pozadí je myšlenka, že všechny skutečnosti si jsou podobny v tom, že „jsou“, ale že přesto každá skutečnost se něčím od jiných skutečností liší. Chceme-li tedy blíže určit, o jakou skutečnost jde, musíme se soustředit na její „bytnost“, což znamená: na její vlastnosti. V tomto významu ovšem nelze za vlastnost skutečnosti považovat to, že „jest“, tedy že se vyskytuje mezi jinými skutečnostmi v daném světě; pak mluvíme o ,existenci‘. Scholastika vedle toho trvala na „úměře“: esence má se k existenci jako možnost (potentia) ke skutečnosti (actus). – Základní chybou uvedeného myšlenkového přístupu (pojetí) je nikterak nezdůvodněný předpoklad, že to, čím určitá věc (skutečnost) „jest“, je pro ni charakteristické jako pro „celek“, což znamená, že je pro ni charakteristické po celou dobu její „existence“ (pro nás raději „bytí“). Bytí každé „pravé“ skutečnosti však je pohybem uskutečňování, tj. je událostným děním, při němž se vlastnosti oné skutečnosti nějak mění. Právě proto nelze upřesnit to, čím ta věc jest, jako něco jednoznačného a trvalého, na proměnách a tedy na čase nezávislého.
(Písek, 160114-1.)