Tato studie se zabývá možností pojmového uchopení událostného dění, aniž by docházelo k tradiční problematizaci pojmovosti. Autor vychází z kritiky tradičního myšlení, které spojuje identitu pojmu s neměnností. Hlavním argumentem je rozlišení mezi identitou mínícího a identitou míněného. Je ukázáno, že jako identické můžeme vnímat i to, co se neustále mění a vyvíjí, tedy samotnou událost. Práce zdůrazňuje, že jednota a integrita události nevyžaduje existenci neměnného základu či substance, která by se sama neděla. Pojem „událost“ tak slouží jako myšlenkový model pro uchopení dynamické skutečnosti v její celistvosti. Tímto přístupem se otevírá cesta k novému chápání ontologie pohybu a změny, která není zatížena předsudkem statické identity. Text analyzuje vztah mezi intencionalitou vědomí a proměnlivou povahou událostných procesů, čímž přispívá k diskuzi o možnostech post-metafyzického myšlení.