Text se podrobně zabývá ontologickou povahou události a vztahem mezi jejím bytím a aktuální jsoucností. Autor kriticky zkoumá, co přesně znamená, když o určité události prohlásíme, že je skutečná v rámci světa, který nás obklopuje. Rozlišuje přitom mezi dějícím se celkem události v prostoru a čase a jejími jednotlivými fázemi či dílčími složkami. Hlavním problémem, který text identifikuje, je běžná tendence považovat pouhou jednu fázi události za reprezentaci celku (v pojetí pars pro toto), což je spojeno s neudržitelnými metafyzickými předpoklady. Text kritizuje tradiční přístup, jenž se pokouší dynamickou událost pojmově uchopit jako statický, v čase přetrvávající a totožný předmět. Takový myšlenkový model je označen za neudržitelný, neboť nepřípustně redukuje živou povahu skutečnosti na zpředmětnělou entitu. Autor zdůrazňuje, že skutečná událost zásadně přesahuje rámec pouhé jedné aktuální fáze a nelze ji plně pochopit skrze statické modely, které ignorují její vnitřní celistvost. Úvaha tak vybízí k hlubokému přehodnocení našich kategorií pro popis reality.
Událost a bytí
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 2. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Událost a bytí
Tážeme-li se, zda je určitá událost ,U’ skutečná, máme na mysli, zda tomu, co právě míníme jako událost ,U’, odpovídá také něco ve světě, který nuás obklopuje a ve kterém žijeme. V takovém případě může kladná odpověď znamenat dvojí : buď že se zmíněná událost v našem světě právě děje, nebo že nějaká aktuální jsoucnost této události je právě jsoucí. V prvním případě jde o bytí dálosti ,U’, v druhém případě o určitou (právě aktuální) jsoucnost události ,U’. V druhém případě, když jde právě jen o jednu akuální jsoucnost události ,U’, jde zřejmě jen o jednu fázi či složku události ,U, nikoliv o událost ,U’ jakožto celek’, tj. jakožto celou událost v prostoru a čase. Jinými slovy : pouhá jedna fáze nějaké udiálosti nemůže být považována za « skutečnou » v plném slova smyslu, neboť je pouze jednou částí či složkou skutečnosti. Vzniká tak otázka, můžeme-li tuto část či složku skutečnosti považovat v nějakém ohledu za dostatečně reprezentující událost jako celek, tj. můžeme-li pak o ní mluvit ve smyslu pars pro toto. Obvykle to děláme, ale bývá to spojeno s některými « metafyzickými » předpoklady, které se už po delší dobu ukazují jako nedržitelné. Tím základním nedržitelným předpokladem je, že skutečnou dějící se událost můžeme pojmově « uchopit » jako to, co v průběhu celé události zůstává (přetrvává) jaskoby totožné, a takto uchopený myšlenkový « model » pojmeme jako « předmět », a to jako předmět (samostatně) skutečný.
(Písek, 160212-2.)