Tento text se zabývá filosofickou reflexí pojmu evoluce, konkrétně vztahem mezi fylogenezí a ontogenezí. Autor tvrdí, že koncept vývoje jako takový zůstává dosud nedostatečně domyšlen. Aby bylo možné fylogenezi smysluplně objasnit, je podle textu nezbytné předpokládat, že jednotlivé ontogeneze představují svébytné a oddělené entity. Každá ontogeneze disponuje vlastním počátkem a koncem, které jsou jedinečné a nepřevoditelné na předcházející děje. Z tohoto pohledu je fylogeneze nerozlučně spjata s individuálním jedincem jakožto pravou událostí. Naproti tomu fylogeneze sama o sobě takovou událostí není, neboť postrádá ostré ohraničení svého počátku. I když může fylogeneze skončit vyhynutím druhu, tento konec není vnímán jako vnitřně podmíněný závěr v témž smyslu, v jakém končí individuální život. Práce tak poukazuje na zásadní asymetrii mezi diskrétním charakterem individuálního vývoje a neurčitostí evoluční linie, přičemž zdůrazňuje ontologickou prioritu jednotlivce v procesu vývoje.