Tento text analyzuje Nietzscheho koncept labilní rovnováhy a jeho odmítnutí možnosti absolutního klidu sil. Podle Nietzscheho je klid ve vesmíru v podstatě nedosažitelný, neboť kdyby byl možný, již by nastal v hluboké minulosti. Autor vysvětluje, že Nietzsche namísto lineárního vývoje či evoluce směřující k zcela novému stavu prosazuje myšlenku věčného návratu téhož (die ewige Wiederkunft). Tento kruhový pohyb sil zabraňuje dosažení rovnovážného stavu, který by jinak znamenal definitivní zastavení veškerého dění. Studie ukazuje, že koncept věčného návratu slouží jako ontologická pojistka proti evoluci v jejím plném smyslu, tedy proti vzniku něčeho radikálně nového a nebývalého. Pohyb sil je chápán jako neustálý koloběh, který předchází nastolení rovnováhy a udržuje dynamiku bytí v rámci uzavřeného cyklu. Text se zamýšlí nad tím, jak Nietzsche interpretuje termodynamické a fyzikální pojmy své doby, aby podpořil svou specifickou metafyzickou vizi světa, v němž je lineární progres nahrazen nekonečnou repeticí silových konfigurací.
Rovnováha labilní (a evoluce)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 4. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Rovnováha labilní (a evoluce)
Nietzsche je také přesvědčen, že „labilní rovnováha“ je v případě naprosto vzácná, ne-li nemožná. A totéž podle něho platí pro klid (klid síly, Stillstand der Kraft überhaupt – dtto, § 11). A říká, že kdyby takový klid byl vůbec možný, tak už by dávno nastal (dtto, „Wäre der Stillstand möglich, so wäre er eingetreten.“). Jedinou výjimku spatřuje v kruhovém opakování („Veränderungen der Kraft treten in den Kreislauf ein, bevor jenes an sich mögliche Gleichgewicht eingetreten ist“ - § 12). Ovšem protože by pohyb mohl – eventuálně – vést také k čemusi novému, nebývalému, je právě nutný onen věčně probíhající oběh či opakující se návrat téhož. Nietzschova „die ewige Wiederkunft“ je vlastně jakási obrana před „evolucí“ v jejím plném smyslu.
(Písek, 160417-3.)