Tento text se do hloubky zabývá filosofickým pojetím subjektu a kriticky reaguje na současné intelektuální tendence, které tematizují zpochybňování či dokonce totální „ztrátu subjektu“. Autor zdůrazňuje, že pro náležité pochopení těchto pochybností je nezbytné vnímat širší historické a jazykové souvislosti, zejména pak původ latinského termínu subiectum, jenž původně nesl význam dnešního „předmětu“. Tato sémantická nejednoznačnost a nedostatek adekvátní terminologie v minulosti zapříčinily, že téma subjektu zůstává u mnoha myslitelů buď nevyjasněno, nebo interpretováno značně odlišně. Jádrem předloženého textu je proto návrh nového pojetí subjektu, který není chápán jako statická substance, nýbrž jako vnitřně sjednocené dění, stávání se, tedy jako svébytná událost. Být subjektem v tomto smyslu znamená především aktivně pracovat na sobě samém, v určitém ohledu zůstávat sebou, ale v jiném, podstatnějším, se neustále proměňovat k lepšímu a kvalitnějšímu bytí. Tato proměna však není plodem samovolného vývoje, ale představuje stále se proměňující výsledek vlastní usilovné činnosti a vědomého směřování člověka.
Subjekt
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 10. 2. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Subjekt
Pochybnostem o subjektu - anebo dokonce „ztrátě subjektu“ – u některých myslitelů přítomnosti nelze dost dobře porozumět bez rozpoznání kontextů, v nichž k nim docházelo, a zvláště bez náležitého nahlédnutí míry omezenosti myšlenkových prostředků, jež těmto myslitelům byly k dispozici. Latinské slovo subiectum mělo původně význam dnešního „předmětu“ (objektu), a svůj nový význam si postupně osvojovalo a upevňovalo jen v některých jazycích a zemích (a to jako doklad toho, že pro onen nový význam tu prostě chybělo slovo, nějaký termín). Není proto divu, že téma „subjekt“ zůstává u různých myslitelů buď vůbec nevyjasněno, anebo chápáno velmi různě. Nikdo se proto nemůže divit pokusům o relativně nové pojetí, které nemusí hned najít dostatek ochoty a otevřenosti byť jen k přijetí „na zkoušku“. V tomto novém pojetí (tj. našem pojetí) je „subjekt“ chápán jako určité vnitřně sjednocené dění, „stávání se“, tedy jako událost – s jistou nepřesností můžeme pak říci, že ta událost má svůj subjekt, ale také, že ta událost se stala subjektem a tudíž tím subjektem „jest“. „Býti subjektem“ znamená především být sebou samým, a to zase znamená pracovat na sobě, v něčem zůstávat sebou, v něčem významnějším však stávat se lepším, kvalitnějším, zkrátka se měnit, ale nikoli samopohybem či samovývojem, nýbrž jako stále se proměňující výsledek vlastní usilovné činnosti.
(Písek, 150210-1.)