Tato úvaha se zaměřuje na otázku tematického rozsahu filosofie a na specifické nároky, které tato disciplína klade na své představitele. Filosof se ve svém bádání může v principu zabývat jakýmkoliv tématem, neboť nic není apriorně vyloučeno z okruhu filosofického zájmu. Zároveň je však nucen reflektovat myšlení jiných filosofů, a to nejen svých současníků, ale i předchůdců, oponentů a zakladatelů, včetně pseudofilosofů a sofistů. Tento úkol je pro jednotlivce objektivně nezvladatelný vzhledem k šíři historické i současné produkce. Text dále zdůrazňuje, že filosofování je výsostně individuální a jedinečnou myšlenkovou cestou. V tomto bodě se filosofie zásadně liší od odborných věd, které vyžadují konsenzus ohledně základních metod a paradigmat. Zatímco ve vědě je shoda na základech nezbytná, ve filosofii se myslitelé pohybují v relacích blízkosti či vzájemného vylučování, aniž by museli sdílet jednotný disciplinární rámec. Autor tak poukazuje na napětí mezi neomezeným polem působnosti a limity lidského jedince v rámci této specifické intelektuální aktivity.