Tento text se zaměřuje na filosofický koncept „arché“, který představuje hledání prvotního principu či zdroje veškeré rozmanitosti světa. Autor se zamýšlí nad tím, kde se u starých Řeků vzala odvaha ptát se po jednotném základě, jenž vládne všemu jsoucímu. Rozebírá rozdíl mezi monistickým a pluralistickým pojetím arché, přičemž zdůrazňuje, že otázka po prvopočátku není pouze historickým reliktem. Naopak, tato intelektuální tradice přežívá i v současné vědě, zejména v astrofyzice a teoretické fyzice. Moderní věda sice nepoužívá termín arché, ale nadále operuje s koncepty elementárních částic, univerzálních konstant a fyzikálních zákonů, které fungují jako určující principy reality. Text tak poukazuje na kontinuitu mezi antickým tázáním po základu světa a moderním vědeckým hledáním fundamentálních zákonitostí přírody, které stojí v pozadí vnímané mnohosti a proměnlivosti veškerenstva.