Tento text se zabývá vztahem mezi kvantifikací a vnímáním reality. Autor předkládá tezi, že proces měření a počítání nás paradoxně vzdaluje od skutečnosti, ačkoliv se měřený objekt nestává zcela neskutečným. Tento rozpor je sledován od počátků filosofie a matematiky, kde se střetává koncept jednoty s pluralitní povahou světa. Text uvádí příklad antického atomismu, v němž je realita redukována na atomy a prázdno, zatímco vše ostatní je považováno za pouhé zdání. Podobný trend autor pozoruje i v současné teoretické fyzice, kde jsou fyzikální fenomény, jako je gravitace či síla, nahrazovány čistě matematickými formulemi. Důsledkem tohoto přístupu je marginalizace všeho, co nelze matematicky uchopit, a odsouzení takových aspektů do sféry předsudků a neskutečnosti. Celkově esej kriticky hodnotí dominanci kvantitativního myšlení, které v zájmu přesnosti obětuje komplexní a pluralitní povahu žité skutečnosti ve prospěch abstraktních modelů.