Tento text se do hloubky zamýšlí nad původem čísel a historickým vývojem lidské schopnosti počítat. Autor předkládá tezi, že čísla nejsou přirozenou součástí vnějšího světa, kterou by bylo možné prostě vypozorovat, nýbrž představují specifický lidský výmysl a intencionální objekt. Myšlenkový vývoj lidstva směřoval od instinktivního rozlišování malého množství věcí, které je dodnes patrné u některých domorodých kmenů v systému "jedna, dva, moc", až k plnému pochopení abstraktního pojmu čísla. Historicky byla tato evoluce úzce spjata s praktickými potřebami v astronomii a při tvorbě prvních kalendářů. Dalším klíčovým faktorem bylo měření a kvantifikace nesourodých veličin, jako jsou délky či vzdálenosti, což vedlo k potřebě porovnávat počty netotožných prvků. Skutečné ustavení pojmu čísla jako samostatné entity však text spojuje až se zrodem filosofické a geometrické reflexe, která umožnila vnímat čísla nezávisle na konkrétních předmětech. Tímto způsobem text mapuje cestu od pouhého vnímání ke skutečnému vědeckému myšlení.
Čísla a počítání
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 6. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Čísla a počítání
Všechna čísla jsou vlastně lidským výmyslem; pouhým pozorováním, vnímáním, viděním nenajdeme ani nezjistíme ve světě kolem sebe žádné číslo. Přesto jsme od malička přesvědčeni, že nejsou jen jednotlivé věci, ale také skupiny a tedy počty věcí. To vedlo už v dalekém dávnověku k rozpoznávání alespoň malých počtů věcí od velkých (v některých primitivních lidských kmenech se dodnes nebo donedávna zachovalo „počítání“ ve smyslu rozpoznávání jednoho od dvou a od mnoha („jedna, dva, moc“). To je ovšem stále ještě daleko od rozpoznávání „počtu“ ve smyslu „čísla“. „Číslo“ (řecky arithmos, latinsky numerus) bylo jako intencionální předmět (objekt) chápáno v oddělenosti od počtu čehokoli, tj. jako něco samostatného (nebo aspoň co lze chápat, „pojímat“ jako něco samostatného). Ještě dlouho před starými Řeky bylo pěstováno počítání s relativně velkými počty (čísly) v astronomii (tehdy ještě neoddělitelné od astrologie) a zejména v souvislosti s tvorbou kalendářů; porůznu najdeme dokonce různé druhy měření a tudíž porovnávání počtů něčeho netotožného (prstů na roce nebo noze, délky provazu nebo látky, kroku nebo vzdálenosti cíle apod.); odtud nejstarší pokusy o kvantifikace. První pokusy o stanovení „pojmu čísla“ lze však spojovat až s prvními reflexemi „filosofického“ typu, tj. se současným ustavením myšlení „filosofického“ a „geometrického“.
(Písek, 150601-1.)