Text pojednává o podstatě a cíli opravdového filosofování, které autor spatřuje v dosažení myšlenkové samostatnosti a upevnění vlastních pozic. Proces filosofování vyžaduje hluboké vyjasnění sebeporozumění a rozpoznání vlastního místa ve světě. Autor zdůrazňuje, že toto místo není člověku dáno automaticky narozením jako neměnný fakt; pasivní přijetí okolností nestačí k autentické existenci. Cílem filosofického úsilí je, aby se jedinec stal sám sebou prostřednictvím subjektivní proměny, která navazuje na jeho dosavadní bytí, ale zároveň jej aktivně přetváří. Tato proměna není definována vnějšími předmětnými cíli nebo pevným programem, nýbrž vnitřní ochotou, připraveností a silou subjektu. Filosofování je tedy chápáno jako dynamický proces sebetváření a aktivního zaujímání postoje k realitě, nikoli jako pouhé osvojování si vědomostí. Důraz je kladen na vnitřní integritu a odvahu k autenticitě, která přesahuje pouhou determinaci vnějšími podmínkami a směřuje k plné subjektivitě.
Filosofování – pozice vlastní
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 8. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Filosofování – pozice vlastní
Cílem každého opravdového filosofování je postavit se myšlenkově na vlastní nohy, tj. vytvořit a co nejvíc si upevnit své „pozice“; a to není možné jinak, než že si filosofující vyjasní a v mezích možností i upevní jednak porozumění sobě samému, jednak že rozpozná a upevní si své místo na světě (i ve světě). Avšak i tato formulace může vést k neporozumění: žádný člověk nedostává své místo ve světě (a na světě) prostě již svým zrozením, i když tím je zajisté mnohé rozhodnuto. Důležité však je, že tím je rozhodnuto jen dočasně a podmínečně, totiž zejména za té podmínky, že to ten člověk přijme, že to prostě jen akceptuje, ale že se nepokusí s tím něco podniknout, tj. něco, co není jen následkem okolností. To celé by se dalo formulovat také tak, že cílem opravdového filosofování je, aby se filosofující stal sám sebou, tj. aby se jakožto subjekt změnil, byť v navázání na to, čím až dosud byl. Tato formulace je v jistém smyslu lepší než nějaké pozitivní určení toho, čeho by člověk měl dosáhnout, co by měl sám se sebou udělat, neboť důraz je převážně na jeho ochotě, připravenosti a vnitřní síle, nikoli na čemkoli, co by bylo možno vymezit jako nějaký předmětný cíl nebo nějaký předmětný program a plán.
(Písek, 150815-1.)