Text se zabývá ontologickou a epistemologickou povahou uchopení myšlenky a samotného aktu myšlení. Autor argumentuje, že k myšlence nelze přistupovat z pozice vnějšího pozorovatele, neboť myšlení není jako vnitřní proces zvenčí přímo pozorovatelné. Porozumění myšlence vyžaduje aktivní a přímé proniknutí k tomu, co je v daném aktu skutečně myšleno – tedy k intencionálnímu předmětu, k němuž se akt vztahuje, aniž by se tento předmět stal imanentní součástí či pouhou složkou myšlenkového aktu. K tomuto 'myšlenému' obsahu lze dospět výhradně prostřednictvím nového aktu myšlení, který původní intencionální zaměření obnovuje a restituuje v jeho specifické nepředmětnosti. Proces poznání cizí či minulé myšlenky je tedy tvůrčím aktem znovunastolení významu, nikoliv pasivním pozorováním statického objektu. Tento přístup podtrhuje fundamentální intencionální povahu lidského vědomí a specifický, nezastupitelný vztah mezi subjektem, aktem myšlení a jeho transcendentním obsahem, který zůstává vně samotného aktu, přestože je jím v aktu poznání konstituován.
[Vztahovat se k myšlence nelze jako vnější pozorovatel]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 4. 9. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
[Vztahovat se k myšlence nelze jako vnější pozorovatel]
Když chceme postihnout nějakou myšlenku, nějaký akt myšlení, nemůžeme zůstat jen vnějšími pozorovateli (už také proto, že myšlenku zvenčí prostě pozorovat nelze, lze se jí pouze domýšlet), ale musíme se zejména nějak dostat k tomu, co je tím aktem myšlení vskutku myšleno, tj. k tomu, k čemu se onen akt myšlení vztahuje mimo sebe či vně sebe, co je myšleno, aniž by se tím stalo součástí (složkou) onoho aktu myšlení. Pochopitelně se k tomuto „myšlenému“ nemůžeme dostat jinak než zase novým aktem myšlení, a samozřejmě nikoli tak, že bychom ono myšlené učinili součástí či složkou onoho nového aktu myšlení, nýbrž zase tak, že vlastně ono myšlené jakoby obnovíme tím, že je oním novým aktem myslíme, že je v jeho intencionální ne-předmětnosti jakoby restituujeme, znovu ustavíme.
(150904-1)