Tento text se zabývá analýzou pojmu událost jakožto specifického myšlenkového modelu. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv událost konstituujeme v našem myšlení, nesmíme opomíjet její klíčovou vlastnost, kterou je jedinečnost. Na rozdíl od předmětného myšlení, které pracuje s ideálními tvary, jako jsou trojúhelníky – jež jsou v principu nekonečně opakovatelné a zaměnitelné – je každá skutečná událost ve světě reálných jsoucen neopakovatelná a nezaměnitelná. Tradiční pojmové myšlení má tendenci od těchto individuálních aspektů a kvalit abstrahovat, čímž však ztrácí kontakt s podstatou konkrétní reality. Autor argumentuje, že i v rámci zobecňujících procesů je nezbytné brát zřetel na moment jedinečnosti, který tvoří vnitřní integritu každého dění. Text tak vyzývá k revizi přístupu k myšlení o událostech, který by napříště neměl být redukován pouze na zařazování pod obecné kategorie, ale měl by aktivně reflektovat nezaměnitelnost každého dějového celku.
Událost jako model myšlenkový
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 9. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Událost jako model myšlenkový
Když mluvíme (a myslíme, míníme) „událost“, konstituujeme zajisté určitý myšlenkový model, ale musíme mezi jeho vlastnosti vždy započítávat jeho jedinečnost (na což ovšem obvykle zapomínáme). Každá pravá událost je také jedinečná, nejen zařaditelná pod nějaký „genus“ (rod, druh atd.). Tak jako v rámci předmětného myšlení můžeme myslit trojúhelník rovnostranný, pravoúhlý nebo obecný, můžeme podobně mínit také událost v různých rovinách obecnosti, ale zatímco trojúhelníky nemají žádnou opravdovou jedinečnost (neboť i rovnostranných je nesčetné množství, ačkoliv si jsou naprosto podobné – až na velikost – a jsou tedy do nekonečna opakovatelné). Ve světě skutečných (pravých, ale de facto i všech nepravých) jsoucen platí, že nelze žádná dvě jsoucna do všech důsledků ztotožnit, i když je jejich podobnost třeba obrovská. Proto tak vadí, že v dosavadní tradici pojmového myšlení se zcela abstrahuje ode všech stránek (aspektů, kvalit atd.), charakterizujících zmíněnou jedinečnost. Ta přichází ke slovu pouze tam, kde na abstrakci zapomínáme a máme na mysli a usilovně se snažíme mít na mysli právě jedinečnost a nezaměnitelnost. I v zobecnění tedy musíme na tento aspekt pamatovat.
(Písek, 150913-3.)