Tento text se zabývá interpretací pojmu „bespočvěnnost“ v díle ruského filosofa Lva Šestova, konkrétně v jeho knize „Apoteóza vykořeněnosti“ z roku 1905. Autor kriticky hodnotí český překlad titulu jako „vykořeněnost“, který podle něj chybně navozuje dojem ztráty dřívějších kořenů. Oproti tomu anglický termín „groundlessness“ či německý „Bodenlosigkeit“ lépe vystihují Šestovův záměr: poznání, že žádná pevná půda pod nohama nikdy neexistovala. Šestovova filosofie vybízí k odvržení slepé důvěry v logiku a k přijetí existence bez vnějších opor. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv je život na vratké půdě náročný, neznamená rezignaci. Naopak, člověk musí zůstat vzpřímený, hledat pravdu na zemi a podle autorova doplnění ji také aktivně uskutečňovat a prosazovat. Esej tak nabízí stručný vhled do existenciálních mezí Šestovova myšlení a jeho pojetí pravdy v nekonečném prostoru bez pevných základů.
Vykořeněnost a bezednost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 30. 9. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Vykořeněnost a bezednost
Lev Šestov napsal v roce 1905 knížku, kterou nazval „Apoteos bespočvěnnosti“. Nemám po ruce ruský slovník (asi už jsou všechny svazky v Knihovně V. Havla), ale mám pochybnosti o tom, jak je titul uvedené knížky překládán. V českém překladu to je jako „vykořeněnost“; to odpovídá francouzskému překladu „déracinnement“. Angličané si to přeložili jako „groundlessness“, a Němci podobně jako „Bodenlosigkeit“. V ruském slově ovšem tuším (spíše než čtu) „absence spočinutí“, tedy rovněž jako absence pevné půdy pod nohama apod. Slovo „vykořeněnost“ sugeruje jakousi ztrátu dřívějších kořenů. To je ovšem něco naprosto odlišného od představ Lva Šestova, neboť jemu jde právě naopak o to, že „kdo chce skutečně zkoumat život“, „musí být odhodlán ke všemu: musí včas pojmout nedůvěru k logice a nesmí se bát …“ (etc., s. 22). Je sice pravda, že Šestov mluví o tom, že „člověk dříve nebo později ztratí půdu pod nohama“, ale to vlastně není ztráta, nýbrž první krok k poznání, že to žádná pevná půda nebyla a není. Šestov ovšem má za to, že si člověk na tuto situaci musí zvyknout, že musí začít „žít bez pevné opory nebo na vratké půdě“ a dává asi příliš velký důraz na tu „ex-sistenci“; to jsou nepochybně jeho meze. Ale neříká, že musí resignovat – nikoli: musí žít! „Musí se umět držet zpříma s pohledem upřeným k nebi“, ale zároveň musí „hledat pravdu na zemi“. My jen dodáme: nikoli hledat, ale uskutečňovat, prosazovat – nebo tomu aspoň napomáhat.
(Písek, 150930-2.)