Tato studie kriticky zkoumá koncept fenoménu, který bývá tradičně chápán jako to, co je subjektu bezprostředně dáno prostřednictvím smyslového vnímání. Autor zpochybňuje samotnou možnost bezprostřednosti v lidské zkušenosti a poukazuje na vnitřní rozpory v empiristickém pojetí poznání. Argumentuje, že žádná zkušenost ani „data vědomí“ nemohou být považovány za bezprostřední, neboť mezi vnějším podnětem a jeho uvědoměním vždy stojí složitá zprostředkující struktura. Zvláštní pozornost je věnována roli vyšších úrovní vědomí, které se nezbytně podílejí na konstituci fenoménu. Práce varuje před nekritickým přístupem, jenž zaměňuje výsledný jev za přímý vhled do podstaty věcí. Cílem textu je zdůraznit, že to, co se nám jeví, je vždy výsledkem komplexního procesu zprostředkování, nikoli pouhým pasivním přijímáním vnějších vjemů. Tímto způsobem text otevírá hlubší diskusi o povaze lidského vědomí a jeho aktivním podílu na utváření vnímané reality.
Fenomén
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 1. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Fenomén
Fenomén je často chápán jako to, co nám je bezprostředně „dáno“, zejména smyslově. To je ovšem zatíženo hned několika problémy. Především je velmi nejasné, co máme na mysli slovem „bezprostřední“; je vůbec možno u smyslového vnímání mluvit o jakékoli „bezprostřednosti“? Základním problémem resp. rovnou omylem empirismu je pojetí tzv. bezprostřední zkušenosti; žádná zkušenost není (a nemůže být) bezprostřední. Ani tzv. „bezprostřední data vědomí“ nejsou (a nemohou být) chápána jako „bezprostřední“, neboť mezi jakýmkoli vnějším podnětem a jeho uvědoměním je vždycky komplikovaná struktura, která takové uvědomění prostředkuje. Zvláštní důležitost musíme věnovat zejména tomu, jak se vyšší úrovně vědomí vždycky (a nutně) podílejí na ustavení fenoménu (jevu), v němž při nekritickém nebo málo kritickém přístupu lze vidět (chápat) jakoby přímo to, „co“ se jeví.
(Písek, 140121-1.)