Tato studie kriticky zkoumá koncept fenoménu, který bývá tradičně chápán jako to, co je subjektu bezprostředně dáno prostřednictvím smyslového vnímání. Autor zpochybňuje samotnou možnost bezprostřednosti v lidské zkušenosti a poukazuje na vnitřní rozpory v empiristickém pojetí poznání. Argumentuje, že žádná zkušenost ani „data vědomí“ nemohou být považovány za bezprostřední, neboť mezi vnějším podnětem a jeho uvědoměním vždy stojí složitá zprostředkující struktura. Zvláštní pozornost je věnována roli vyšších úrovní vědomí, které se nezbytně podílejí na konstituci fenoménu. Práce varuje před nekritickým přístupem, jenž zaměňuje výsledný jev za přímý vhled do podstaty věcí. Cílem textu je zdůraznit, že to, co se nám jeví, je vždy výsledkem komplexního procesu zprostředkování, nikoli pouhým pasivním přijímáním vnějších vjemů. Tímto způsobem text otevírá hlubší diskusi o povaze lidského vědomí a jeho aktivním podílu na utváření vnímané reality.