Tento text zkoumá filosofickou strukturu pravé události, kterou definuje jako vnitřně integrovaný subjekt charakterizovaný počátkem a koncem. Ačkoli se událost v průběhu svého trvání neustále proměňuje, zachovává si svou základní totožnost. Autor argumentuje, že tato identita není založena na žádných vnějších či předmětných prvcích, které by zůstávaly neměnné, ale je garantována niterně a nepředmětně. Klíčovým přínosem úvahy je tvrzení, že zdroj integrity události leží mimo její hranice, nikoli však vnějškově, nýbrž v ještě hlubší sféře nepředmětnosti, než je niternost události samotné. Událost je tak chápána jako průnik do hlubiny, která přesahuje individuální subjekt a zakládá jeho jednotu. Text rozlišuje mezi vnějškovostí věcí a vnitřní dynamikou událostného dění, přičemž zdůrazňuje, že za každou niterností se otevírá další rozměr nepředmětné skutečnosti, který události poskytuje její integritu a smysl v rámci širšího celku světa.
Událost – struktura
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 2. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Událost – struktura
Pravá událost (tj. událost vnitřně integrovaná a soustředěná jako „subjekt“) má počátek a konec, a mezi nimi oběma se událost vskutku děje, tudíž mění, přičemž ovšem zachovává – jakožto subjekt – svou totožnost. Ta totožnost nespočívá po vnější (předmětné) stránce v ničem, co by zůstávalo v průběhu událostného dění beze změny, tj. co by z onoho průběhu bylo vyňato. Proto musíme předpokládat, že je založena a udržována (garantována) niterně, tj. nepředmětně. („Niterně“ tu neznamená uzavřeně do vlastního „nitra“ události, nýbrž jde tu o poukaz k tomu, co „je“ za hranicemi vlastní niternosti, co přichází z mnohem větší hloubky nepředmětnosti, než kam sahá ona vlastní nepředmětná stránka události. Pokusíme-li se to vyjádřit krátce a ještě jinak, skutečný zdroj integrity každé události leží „mimo“ ni, ale ne „vně“, tedy nikoli jako něco pro ni vnějšího, co přichází odněkud, kde a kdy to už bylo a je, nýbrž jako něco, co je ještě víc a do větší hloubky „niterné“, než je niternost této jednotlivé události. Tak jako vnějškem události nekončí veškerá vnějšnost (neboť ta přece charakterizuje všechny „věci“ vnějšího světa), tak nitrem (niterností) určité události nekončí veškerý svět nitra a niternosti, nýbrž otvírá se „za“ jejím nitrem jako ještě větší hlubina niternosti a nepředmětnosti.
(Písek, 130216-1.)