Tento text se zamýšlí nad etymologií a hlubším sémantickým významem slova „verifikace“ (verificatio), které doslovně znamená „činění pravdy“ (verum facere). Autor tento termín podrobuje kritice a srovnává jej s pojmy jako „certifikace“ či „mystifikace“. Hlavní filosofický argument spočívá v tom, že pravdu nelze vyrobit, utvořit ani vyprodukovat jako výsledek lidské činnosti. Pravdě je namísto toho třeba sloužit, naslouchat jí a být jí k dispozici. Autor sice uznává, že bez lidského úsilí, aktivity a součinnosti se pravda sama od sebe „nestane“ a nevyjde najevo, ale důrazně odmítá představu, že by člověk byl jejím tvůrcem. Pravda tedy vyžaduje naši aktivní účast, aby se mohla prosadit, přesto však zůstává něčím, co nás přesahuje, a nikoliv naším produktem. Z tohoto důvodu autor uzavírá, že je lépe se termínu „verifikace“ vyhýbat, neboť v sobě nese zavádějící představu o možnosti „vytváření“ pravdy lidským subjektem.