Tento text se zabývá klíčovým rozlišením mezi filosofií jako živou tvůrčí činností a pouhým studiem dějin filosofie. Autor zastává názor, že filosofii lze skutečně pěstovat pouze prostřednictvím aktivního filosofování, tedy vlastního myšlenkového úsilí, nikoli pouhým zkoumáním toho, jak mysleli jiní v minulosti. Filosofie nesmí být redukována na historický výklad nebo interpretaci událostí, které se odehrály během její téměř třítisícileté historie. Historické dokumenty a texty, které máme k dispozici, představují pouze vnější doklady, nikoliv samotný proces myšlení. Jelikož autentické myšlenky dávných filosofů jsou již minulostí, nelze je nikdy plně rekonstruovat pouze na základě těchto záznamů. Práce s dokumenty nám neumožňuje přímo nahlédnout do nitra myšlenkového světa autora. Text tedy zdůrazňuje, že k pravému porozumění filosofii je nutné se do ní aktivně zapojit a nespokojit se s rolí pozorovatele, který pouze shromažďuje a popisuje minulé koncepty, čímž vyzdvihuje nutnost individuálního a přítomného myšlenkového aktu pro zachování podstaty filosofie.