Text se zabývá filosofickou problematikou kategorií a pojmů, přičemž kriticky zkoumá vztah mezi aktem pojímání a samotným pojatým obsahem. Autor odmítá přístup analytické filosofie, která se vyhýbá termínu „pojem“, a zdůrazňuje, že pojem věci není identický s věcí samotnou ani s myšlenkovým výkonem. Jádrem úvahy je otázka, jakým způsobem lze kategorie využít jako intencionální modely k zachycení skutečnosti. V návaznosti na Jana Patočku autor analyzuje pokusy o uchopení „subjektu“ prostřednictvím různých kategorií. Argumentuje, že pokud je subjekt něčím skutečným, co nelze plně postihnout běžnými kategoriemi, musí být samotný koncept subjektu povýšen na úroveň samostatné kategorie. Tato reflexe otevírá prostor pro hlubší pochopení ontologického statusu subjektivity a mezí našeho pojmového aparátu při snaze o zachycení reality, která přesahuje běžné klasifikace. Text tak nabízí metodologický vhled do fenomenologického uvažování o konstituci významu a vztahu mezi myšlením a bytím.
Subjekt jako „kategorie“? / Kategorie subjektu
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 4. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Subjekt jako „kategorie“? / Kategorie subjektu
O kategoriích se mluví jako o nejvyšších pojmech; to znamená, že se předpokládá, že víme, co to jsou pojmy. Ale v tom je právě hlavní problém: co to je vlastně „pojem“? Nehodlám následovat příkladu analytických filosofů, kteří slovo „pojem“ prostě vyškrtli ze svého slovníku (a raději mluví o „třídách“ apod.). Obvykle dost zřetelně nahlížíme, že pojem něčeho (např. nějakého „A“) není totéž, co ono pojaté „A“. (Notoricky známý příklad: pojem trojúhelníka nemá sám tři úhly ani tře strany.) Sám akt „pojímání“ něčeho, co je potom v příslušném pojmu „pojato“, musí bát nutně záležitostí myšlenkového výkonu; naproti tomu to, co je v myšlení takto pojato, rozhodně záležitostí výkonu pojímání a tedy ani záležitostí myšlenkového výkonu být nemusí (ale ovšem výjimečně a se zvláštními ohledy být může). Tažme se tedy nyní, v jakém smyslu lze o „kategoriích“ mluvit jako o tom, čím něco (nějakou skupinu, třídu apod.) „pojímáme“, a v jakém smyslu jako o něčem pojímaném či pojatém, eventuelně co je vlastně tím „pojatým“, pojímáme-li určitou „kategorii“. Jinak řečeno: co je myšlenkovým intencionálním „modelem“ v případě kategorií? Nebo ještě jinak: když užíváme určité kategorie, co je tímto „pojmem“ míněno a) jako příslušný myšlenkový model, b) jako cosi skutečného ? Tak Patočka třeba (Péče 1, s. 469) mluví o pokusech o „zachycení“ subjektu různými kategoriemi. Předpokladem je ovšem, že „subjekt“ je něco skutečného, zatímco naše „zachycení“ subjektu je naším aktivním výkonem. Má-li se tento náš výkon opravdu „trefit“ a tudíž „zachytit“ „subjekt“ (rozumí se skutečný subjekt resp. něco, co je všem skutečným subjektům společné), musí k tomu použít příslušného „pojmu“, který není sice totožný se žádným skutečným subjektem, ale není ani totožný s naším aktivním „pojímáním“, ani není jeho součásti či složkou). A pokud – jak naznačuje sám Patočka (po mé úpravě) – pojem subjektu nelze „zachytit“ žádnými kategoriemi (Patočka ovšem mluví jen o některých z nich, ale není nic snadnějšího než přejít k dalším), musíme pojem subjektu považovat také za jednu z kategorií.
(Písek, 130415-1.)