Text se zabývá ontologickým rozdílem mezi pojmy změna a dění. Zatímco změna je chápána jako okamžitý a momentální přechod, dění se vyznačuje kontinuitou a vnitřní souvislostí mezi jednotlivými fázemi. Tato kontinuita není vždy jen zdánlivou setrvačností, nýbrž může být založena na aktivitě dílčích událostí a jejich subjektů. Autor zdůrazňuje, že dění vyžaduje určitou úroveň organizace do řad, která při dosažení vyššího stupně vede k vytvoření hranic. Takto ohraničené dění lze vnímat jako relativní celek, tedy jako událostné dění s definovaným počátkem a koncem. Esej dále zkoumá etymologické a sémantické souvislosti pojmu v různých jazycích, jako je angličtina, francouzština či němčina, a poukazuje na nuance mezi procesem a konkrétní událostí. Dění je zde představeno jako komplexní fenomén, který přesahuje pouhý součet dílčích změn a směřuje k vnitřně organizované celistvosti.