Tato studie se zabývá problematikou méontologie, tedy zkoumáním nejsoucna, a obhajuje nezbytnost jejího studia v širším filosofickém i vědeckém kontextu. Autor poukazuje na to, že otázky spojené s méontologií lze demonstrovat v běžném životě, avšak jejich význam vyvstává především v oborech, jako je astronomie, astrofyzika, kosmologie či subjaderná fyzika. Práce rovněž vyzdvihuje roli méontologie v oblasti umění a při interpretaci uměleckých děl a tvůrčích procesů. Po stanovení teoretického rámce se text zaměřuje na praktické aplikace, zejména v oblasti norem, hodnotových kritérií a konceptu toho, co „býti má“. Tyto úvahy jsou dále rozvíjeny v rovině etiky a etologie. Cílem textu je ukázat, že porozumění fenoménu nejsoucna je klíčové pro pochopení reality i lidského jednání, čímž méontologie překonává čistě teoretickou spekulaci a stává se nástrojem pro analýzu norem a morálky v moderním světě.