Text zkoumá ontologické základy svobody a argumentuje, že se nejedná pouze o antropologický fenomén. Autor navrhuje termín „kontingence“ pro označení podobných jevů na předlidské i neživé úrovni. Kontingence je důsledně odlišována od pouhé náhody a je chápána jako určité „uvolnění“ z kauzálního nexu. Toto uvolnění představuje nezbytnou podmínku pro to, co se na lidské úrovni projevuje jako „svoboda od“. Autor dále rozlišuje mezi touto negativní svobodou a „svobodou k“ něčemu, která vyžaduje další prvek přesahující kauzální souvislosti. Skrze etymologický rozbor latinského slova contingere text poukazuje na význam setkání a dotyku, které nejsou striktně předurčeny. Celkově jde o pokus rozšířit chápání svobody mimo hranice antropologie a ukázat, že její předpoklady jsou hluboce zakořeněny ve struktuře skutečnosti skrze oslabení deterministických vazeb.
Svoboda a „kontingence“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 9. 11. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Svoboda a „kontingence“
Obvykle jsme nakloněni vyhradit „svobodu“ jen lidské úrovni, a to pouze člověku; “svoboda“ jako skutečnost však není jen antropologickou záležitostí. Můžeme to terminologicky odlišit tak, že na předlidské úrovni, ale dokonce i na úrovních předživých budeme mluvit (a myslet) o „kontingenci“ (což však budeme důsledně odlišovat od „náhody“ či nahodilosti). Latinské sloveso contingo (con-tango) ovšem znamená jen dotýkati se (spolu), event. stávati se; teprve po dlouhé době nabylo odvozené substantivum contingentia významu jakéhosi nahodilého setkání či dotyku, aniž by to bylo nutně vztaženo na člověka. (Ta „nahodilost“ sama tam původně byla pociťována mnohem slaběji.) Z toho důvodu pak můžeme slova kontingence užívat daleko za hranicemi antropologické tématiky. Nicméně všude tam, kde jde opravdu o setkání nebo dotyk „nahodilý“, musíme nutně předpokládat jistou uvolněnost z (předpokládaného ovšem) kauzálního nexu. A tato uvolněnost je vlastně podmínkou či předpokladem toho, co se z ní může změnit, proměnit na lidské úrovni či v lidském světě ve „svobodu“, pochopitelně pouze ve významu „svobody od“. Všude tam naproti tomu, kde nám jde o „svobodu pro“ (něco) nebo „svobodu k“ (něčemu), je zapotřebí se dotazovat po onom „něčem“ dalším, co však už nemá žádnou původní vazbu na „kauzální“ souvislosti.
(Písek, 131109-1.)