Text se zabývá problematikou vymezení filosofie a jejími rozmanitými podobami. Autor zdůrazňuje obtížnost odlišení filosofie od nefilosofických disciplín, což pramení z neschopnosti podat definitivní pozitivní definici. Filosofie je tak často vymezována pouze negativně, tedy určením toho, čím není. Tento přístup sahá až k Sókratovi a Platónovi, kteří se vymezovali vůči sofistům, ačkoliv moderní bádání sofisty často rehabilituje jako legitimní filosofický směr. Dalším rozměrem problému je uznání, že evropská tradice je pouze jednou z mnoha cest, vedle tradic indických či čínských. Tato pluralita a neurčitost vedou k terminologickému a pojmovému chaosu. Autor dospívá k závěru, že snaha o vnesení řádu do tohoto pluralitního zmatku není pouze metodologickým požadavkem, ale představuje principiálně nezbytný úkol samotné filosofie, která musí reflektovat své vlastní základy a hranice v globálním kontextu.
Filosofie a její podoby
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 19. 1. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Filosofie a její podoby
Filosofii je nutno odlišovat ode všeho druhu nefilosofií, ale je to velmi nesnadné, protože sama filosofie může na sebe brát rozmanité podoby. Filosofii však na druhé straně nelze nikdy definitivně jako myšlenkovou disciplínu vymezit (definovat) pozitivně, takže zbývají jen její možná jednotlivá negativní vymezení, tj. výměry, čím filosofie není. (Jeden z nejstarších – a asi nejznámějších – takových pokusů o negativní vymezení lze připsat Sókratovi resp. Platónovi; oba užili upřesnění významu slova „sofistés“, ale jsou i některé starší, a pak mnohé další.) Problém se všemi takovými negativními výměry resp. myšlenkovými pokusy spočívá v tom, že většina podobných negativních vymezení může být interpretována jen jako „jiná“ filosofie. Proto je pochopitelné, že zejména v poslední době se mnozí autoři třeba právě starořeckých „sofistů“ zastávají a považují je za filosoficky zajímavé a produktivní. A k dovršení všeho je stále víc autorů přesvědčeno, že řecká (a evropská) filosofie představuje jen jednu z historických cest vzniku a tradování filosofie, a to vedle tradic čínského, indického a možná řady dalších typů. Po mém soudu je třeba považovat požadavek pořádku do takového zmatku za filosoficky nejen nanejvýš potřebný, ale přímo za principiálně nezbytný.
(Písek, 120119-1.)