Tento text se zabývá ontologickou povahou událostí a jejich vztahem k pojmu intencionality. Autor nahlíží na svět jako na neustálé dění složené z jednotlivých událostí, které nejsou výsledkem pouhé setrvačnosti, nýbrž jsou aktivními procesy s vlastním počátkem, průběhem a koncem. Každá pravá událost musí vyvíjet aktivní úsilí k udržení své oddělenosti od okolí a k realizaci svého vlastního bytí. Toto bytostné úsilí je inherentně směrované, což zakládá obecnou intencionalitu každé události. Tato intencionalita se projevuje jak v interakci s vnějším prostředím, tak ve vztahu k sobě samé uvnitř vlastních mezí. Specifickou formou je pak vztah k hluboké niternosti, z níž událost čerpá svou podstatu, aniž by se od ní mohla plně distancovat. Ústřední tezí je, že bytí není statickým trváním, ale aktivním výkonem a směřováním, které definuje strukturu skutečnosti jako dynamického celku. Text tak rozvíjí procesuální pojetí reality, v němž je intencionalita chápána jako základní rys veškerého dění.