Textový úryvek se zabývá ontologickým rozlišením mezi pojmy „nic“ a „nejsoucí“. Autor argumentuje, že „nejsoucí“ nelze ztotožňovat s absolutní nicotou, neboť o nicotě nelze v jazyce smysluplně vypovídat; mluvit lze vždy jen o „něčem“. Pokud o nějakém jsoucnu tvrdíme, že je nejsoucí, označujeme tím specifický stav daného jsoucna, nikoliv jeho naprostou absenci. Hlavní teze spočívá v tom, že nejsoucí je ve skutečnosti „nejsoucím něčím“ – tedy entitou, která se nachází v jiném časovém modu. Jako názorný příklad slouží ovocný strom: jeho minulý stav (kvetení) a budoucí stav (zralé plody) jsou v přítomném okamžiku „nejsoucí“, přesto se v žádném případě nejedná o „nic“. Jde o vyjádření časové kontinuity jsoucna, které v sobě zahrnuje své minulé i budoucí podoby v rámci procesu dění. Text tak ukazuje, že kategorie nejsoucna je nezbytná pro pochopení dynamiky bytí a proměny věcí v čase, přičemž důsledně odděluje relativní nebytí od absolutní nicoty.
Nic ≠ nejsoucí
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 4. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Nic ≠ nejsoucí
Půjde-li o vymezení toho, co znamená, že „něco“ je „nejsoucí“, nemůžeme v žádném případě ztotožnit „nejsoucí“a „nic“. Už jen jazykově je zřejmé, že o „ničem“ (nominativ „nic“) ve smyslu absolutním, tedy „nicoty“) nelze říci, že je „nejsoucí“, nebo vypovídat lze vždycky jen o „něčem“. Když tedy o „něčem“ řekneme, že je „nejsoucí“, neznamená to, že to je „nic“, nýbrž že to je docela zvláštní „něco“ (jak se nám nejprve bude zdát, poději se ovšem ukáže, že „zvláštní“ je spíše to, co je „jsoucí“, rozumí se hic et nunc, právě teď a zde jsoucí). Nejsoucí tedy v žádném případě není „nic“ (tj. naprosté nic), ale je to „něco nejsoucího“, tedy nejsoucí něco. A co to tedy může být? Nejprve si zvolme triviální případ (obecný ovšem): nejsoucí je to, co bylo, ale už není; jinak řečeno, co „bylo jsoucí“, ale nyní už jsoucím není. O něco větším problémem bude pro někoho, poukážeme-li na to, co ještě není, jako na něco „ještě nejsoucího“. Tak např. tento strom před několika měsíci kvetl, ale dnes je jakožto květoucí již nejsoucí, tj. už dávno odkvetl a místo květů na něm vidíme nezralé plody. Tentýž strom jako nesoucí zralou úrodu plodů je naopak ještě nejsoucí, ale je to stále týž strom, a tedy (dějící se) jsoucí, jsoucno. Kvetoucí strom a tentýž strom obsypaný jablky zdaleka není „ničím“, přestože momentálně už je odkvetený, ale jablka na něm ještě nejsou zralá.
(Písek, 120429-1.)