Tento text zkoumá komplexní vztah mezi dovedností a porozuměním, přičemž zdůrazňuje jejich zásadní odlišnost. Autor uvádí, že dovednosti mohou vznikat nezávisle na rozumu, což dokládají četné příklady z přírody, nebo mohou být předávány pouhým napodobováním bez hlubšího vhledu. Zároveň je však možné k dovednostem, ať už vznikly jakkoliv, dospět k dodatečnému porozumění prostřednictvím reflexe. Často se stává, že člověk plně nerozumí tomu, co dělá, i když si danou činnost osvojil. Text nás vybízí k pečlivému rozlišování mezi tím, co znamená techniku ovládat, a situacemi, kdy technika naopak ovládá nás. Tento proces "technizace" lidského života je důsledkem nejasného vztahu mezi praktickým konáním a teoretickým vhledem. Úvaha směřuje k nutnosti kritické reflexe vlastních činností a mechanismů, které si osvojujeme nápodobou, abychom lépe pochopili podstatu lidské techniky a její vliv na naši existenci.
Rozum a dovednost / Dovednost a rozum / Technika a rozum
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 1. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Rozum a dovednost / Dovednost a rozum / Technika a rozum
Mezi dovedností a „porozuměním“ je zásadní rozdíl, a je třeba být v tom ohledu velmi pozorný. Dovednost může vznikat bez porozumění („technických“ vynálezů najdeme v přírodě nespočet), ale někdy může vznikat také na základě porozumění, při čemž se už dále šíří třeba jen napodobováním a bez porozumění. A dovednostem, které vznikly bez porozumění, můžeme dodatečně více nebo méně porozumět. A tak jako dovednostem, které jsme si osvojili na základě porozumění, můžeme rozumět někdy více, ale jindy méně, takže v nich mohlo leccos vzniknout i bez našeho porozumění (což znamená, že jen málokdy plně rozumíme tomu, co děláme a co jsme si třeba i nově osvojili, zejména když jsme to od někoho převzali), můžeme něco, co jsme se pouze nápodobou naučili dělat od někoho jiného, dodatečně podrobit reflexi a zkoumání, takže tomu můžeme – byť jen z větší nebo menší části – přece jen porozumět (a někdy víc a lépe, než tomu rozuměl ten, od koho jsme se to naučili). To všechno nás nutně vede k tomu, abychom pečlivě rozlišovali, co máme v tom kterém případě na mysli, když mluvíme o „technice“ a jejím tak zvaném „ovládání“ (eventuelně o tom, jak jsme ve svých činnostech a vůbec v životě naopak ovládáni technikou, jak se sami „technizujeme“).
(Písek, 110102-3.)