Tento text se zamýšlí nad povahou a rozsahem úkolů, které před filosofem vyvstávají v jeho osobním i profesním životě. Autor rozlišuje mezi úkoly, které se týkají filosofa jako jednotlivce, a úkoly plynoucími z jeho postavení myslitele, jež jsou úzce spjaty s konkrétní dějinnou a životní situací i s procesem samotného filosofování. Klíčovým tématem je zjištění, že tyto nároky svou povahou přesahují možnosti i schopnosti jediného člověka. Z této nadosobní náročnosti vyplývá nezbytnost intelektuální spolupráce, navazování na práci předchůdců a kontinuální učení se od druhých. Text varuje před rizikem jednostrannosti, kdy se filosof může nechat pohltit pouze určitým okruhem problémů na úkor jiných, stejně důležitých aspektů své role. Důraz je kladen na potřebu udržování rovnováhy mezi různými sférami činnosti a na uvážlivý výběr myšlenkových partnerů. Filosofická práce je tak nahlížena jako kolektivní a koordinované úsilí, které vyžaduje neustálou sebereflexi ohledně rozvržení vlastních sil a priorit v rámci širšího celku poznání.