Tento filosofický text se zamýšlí nad hlubšími aspekty původu lidských myšlenek a mechanismy jejich šíření. Autor kriticky přehodnocuje Rádlovu tezi, že se myšlenky rodí z jiných myšlenek, a argumentuje, že skutečně nové ideje vznikají spíše v dialektickém odporu vůči těm stávajícím. Práce ostře rozlišuje mezi důstojným, kritickým přijetím myšlenky na základě vlastního úsudku a pouhou pasivní "nákazou" převládajícími názory. Zvláštní pozornost je věnována vědeckému myšlení a paradoxu odůvodnění. Pokud je myšlenka plně slučitelná s dosavadními důvody, postrádá prvek skutečné novosti. Zásadní intelektuální průlomy nás naopak nutí radikálně přehodnotit samotné základy našeho dosavadního vědění. Text uzavírá úvahou, že ani nové skutečnosti nejsou samy o sobě vysvětlující, neboť vyžadují nový způsob vidění, abychom je vůbec dokázali v jejich významu rozpoznat. Celkově esej vybízí k odvaze myslet mimo zavedená schémata a k neustálé revizi našich kognitivních předpokladů.
Myšlenky – odkud přicházejí?
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 10. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Myšlenky – odkud přicházejí?
Rádl často zdůrazňoval, že myšlenky se rodí z jiných myšlenek, ale to je jen zčásti pravda. Ono to vlastně platí spíš tak, že nové myšlenky nás napadají jakoby proti těm starým; jinak by šlo jen o šíření myšlenek, které už tu kolem nás jakoby „platí“, které už jsou „zaběhané“. Myšlenky se ovšem také někdy šíří „nákazou“, ale pro dnešního člověka to není moc důstojné (nebylo to takové ovšem ani dříve), když se nějakou myšlenkou nechá jen „nakazit“, místo co by ji kriticky a tedy soudně přijal – anebo odvrhl. Zejména ve vědách platí, že myšlenky, s nimiž pracujeme, mají být vždy zdůvodněné. To je nicméně zase pravda jenom částečná. Platí to, jen pokud máme k dispozici ty důvody; ovšem pak to odůvodnění nutně znamená, že ta naše „myšlenka“ vlastně není tak „nová“, eventuelně že jenom nebyla dosud známa, ale že je s těmi našimi „důvody“, které máme, slučitelná. Ale jak k tomu dochází, že nová myšlenka s těmi obvyklými a uznávanými „důvody“ slučitelná není? Odkud se pak bere taková myšlenka, která nás nutí přehodnotit i ty naše obvyklé a uznávané „důvody“? A co když potom musíme znovu promyslet a pře-myslet všechno to, co jsme až dosud myslili (nebo většinu z toho)? Poukaz k tomu, že se objevily nové „skutečnosti“, neobstojí, neboť také všechny nové skutečnosti je třeba také nově vidět (resp. uvidět), jinak nám uniknou.
(Písek, 111008-2.)