Tento text se zabývá kritickou redefinicí Kantova pojetí „a-priority“. Autor argumentuje, že a-priori by nemělo být chápáno jako statická danost nebo nadčasová entita, nýbrž jako nepředmětná výzva přicházející z budoucnosti. Tato budoucí skutečnost se projevuje jako apel na subjekt („ty máš“), který ji skrze své jednání zpředmětňuje v konkrétní situaci. Studie zdůrazňuje, že a-priori je ze své podstaty neuchopitelné empirií či vnější zkušeností, neboť získává svou předmětnou podobu až prostřednictvím aktivního subjektu. Zásadním motivem je neoddělitelnost subjektivity od časovosti; pokusy o objektivizaci reality bez ohledu na jednajícího činitele jsou považovány za zavádějící. Budoucnost i přítomnost jsou bytostně spjaty s odpovídajícími subjekty, kteří skrze svou interakci a reakci na situaci konstituují smysl a podobu uskutečňované reality. Práce tak nabízí dynamický a subjektocentrický pohled na filosofické základy lidského poznání a jednání, který se odklání od tradičního statického objektivismu ve prospěch procesuální a situační ontologie.