Tento text se zabývá vztahem mezi pojmy entropie a negentropie, přičemž podrobuje kritické reflexi tradiční vědecké diskuse vedené v oblasti teoretické biologie po druhé světové válce. Tehdejší převládající konsenzus předpokládal, že negentropické procesy jsou druhotné a závislé na procesech entropických, což vedlo k hlubšímu zkoumání rozdílů mezi otevřenými a uzavřenými systémy. Autor však tento zažitý předpoklad zpochybňuje a předkládá logický protiargument, který hierarchii těchto konceptů obrací. Tvrdí, že negentropie nemůže být pouhým derivátem entropie, neboť entropie jakožto proces degradace a rozpadu uspořádanosti vyžaduje existenci výchozího uspořádaného stavu, který by mohla odbourávat. Bez primární negentropie by entropický proces postrádal svůj předmět i smysl. Úvaha tak dospívá k závěru, že negentropie je nezbytným ontologickým předpokladem pro existenci entropie, čímž otevírá prostor pro novou interpretaci termodynamických zákonů v rámci biologických a fyzikálních systémů.