Tento text se zabývá kritickým přezkoumáním tradiční filosofické zásady „operari sequitur esse“ (jednání následuje bytí). Autor argumentuje, že tato zásada v moderním pojetí plně neobstojí, neboť žádné bytí (esse) neexistuje nezávisle na aktivitě; bytí je samo o sobě výkonem a nemůže předcházet svému uskutečnění. Klíčovým bodem úvahy je vztah mezi událostí, jejím sebe-výkonem a následným ustavením subjektu. Text rozlišuje mezi bytím samotné události a bytím subjektu, který je touto událostí konstituován. Pokud chápeme aktivitu jako přesahování vlastního bytí směrem k vytvoření „díla“ (ergon), které ovlivňuje okolí, musí být taková akce výkonem již ustaveného subjektu. Autor tedy navrhuje novou definici pojmu „esse“, která zohledňuje rozdíl mezi vnitřním sebe-výkonem události a jejím aktivním sebe-přesahováním navenek. Práce tak přináší hlubší vhled do ontologie aktivity a procesuální povahy subjektivity, přičemž zdůrazňuje dynamickou provázanost mezi existencí a jejím projevem ve světě.