Tento text představuje stručný biografický portrét Jaroslava Šimsy (1900–1945), významného československého intelektuála, masarykovce a stoupence Emanuela Rádla. Šimsa byl demokratický socialista a aktivní překladatel děl významných filosofů a teologů, jako byli Kierkegaard, Santayana či Ragaz. Navzdory příležitostem k emigraci se rozhodl zůstat v okupované vlasti, což vedlo k jeho uvěznění a předčasné smrti v koncentračním táboře Dachau. Text se kriticky zamýšlí nad Šimsovým morálním postojem a jeho teoretickým osudem v poválečném Československu. Autor spekuluje, že kdyby Šimsa přežil, pravděpodobně by čelil perzekuci ze strany komunistického režimu kvůli své názorové integritě a odmítání politických kompromisů, čímž se lišil od postav typu J. L. Hromádky. Šimsova smrt na tyfus těsně před koncem války je tak nahlížena jako tragické vykoupení z hrozícího utrpení v totalitním státě. Jeho odkaz zůstává symbolem protestantské etiky a věrnosti demokratickým ideálům.
Šimsa, Jaroslav
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 22. 1. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Šimsa, Jaroslav
* 12.10.1900 v Praze, † 8.2.1945 v Dachau
Jaroslav Šimsa byl demokratický Čechoslovák, socialistický non-komunista, masarykovec a rádlovec; už jako student pracoval jako knihovník v Masarykově knihovně, ve dvaceti letech přeložil Engelse, ale později přeložil Thurneysena, Ragaze, Santayanu, četl a překládal Kierkegaarda, na FF připravoval disertační práci o Feuerbachovi (?), … (Ostatně viz bibliografii na str. 227n. v Úzkosti a naději, 2.vyd.) možná že nezůstal jen z vlastenectví, ale proto, že zůstal Rádl (musel zůstat – byl těžce nemocen) – snad proto předal přinejmenším prý dvě americká pozvání dvěma profesorům-protestantům (je tomu tak, jsou svědkové?), ale sám zůstal, aby protestoval doma.
Kdyby byl přežil, jeho další osudy lze jen odhadovat. Možná by se jevil jako osoba natolik nebezpečná, že by ho čekal dlouholetý kriminál, pokud by se distancoval od Hromádky – a pokud by se nedistancoval, je otázka, jak dlouho by byl mohl jít s ním, aniž by se opravdu nestal někým horším než Hromádka (který byl mnohem větším diplomatem a navíc měl zpočátku významné kontakty nejen na komunistické politiky, ale i na Rusy). Možná, že smrtí na tyfus vlastně unikl velkému trápení.
(040122 [datováno podle kontextu – pozn. red.])