Text se podrobně zabývá ontologickým pojetím budoucnosti prostřednictvím specifického konceptu „budosti“, která představuje vlastní budoucnost tzv. „pravých událostí“ neboli pravých jsoucen. Autor rozvíjí tezi, že budoucnost je nutné nahlížet jako skutečnou a konstitutivní složku bytí, nikoli jako pouhou abstrakci. Každé pravé jsoucno je nahlíženo jako událost disponující počátkem, průběhem a koncem, přičemž tato událost je přítomna ve své celistvosti v každé jednotlivé fázi svého dění. Dochází zde k odmítnutí lineární sukcese, kde by jedna fáze pouze mechanicky následovala po druhé; namísto toho se v každém okamžiku děje událost celá, což znamená, že všechny její fáze jsou inherentně přítomny v aktuálně probíhajícím momentu. Tato sjednocenost časových fází není empiricky doložitelná vnějším pozorovatelem, neboť její kontinuita a integrita jsou garantovány výhradně zevnitř události samotné. Práce tak nabízí hlubší vhled do událostné ontologie a vnitřní dynamiky časovosti, která definuje identitu a integritu jsoucna v čase.