Text se zabývá filosofickým zkoumáním pojmů „příroda“ a „přirozenost“ v kontextu lidských práv a svobod. Autor upozorňuje na propastný rozdíl mezi antickým chápáním přírody a jejím moderním pojetím. Přestože se význam slova v průběhu staletí zásadně proměnil, termín samotný přetrvává jako odkaz na „poslední instanci“, bez níž se politické a právní myšlení jen stěží obejde. Důraz na přirozený původ lidských práv by mohl být vnímán jako pouhý jazykový relikt minulosti, kdyby ovšem význam těchto práv v současné mezinárodní politice neustále nerostl. Tato skutečnost naznačuje, že nejde o pouhý přežitek, ale o živý koncept, který vyžaduje hlubší analýzu. Esej proto vyzývá k novému promyšlení otázky přírody a přirozenosti. Namísto pasivního přijímání historických definic je nutné hledat nové filosofické ukotvení, které by odpovídalo současným výzvám a rostoucímu významu lidských svobod v globálním měřítku.
Svoboda – od přírody? / Lidská práva – od přírody?
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 5. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Svoboda – od přírody? / Lidská práva – od přírody?
Dnes chápeme „přírodu“ podstatně jinak, než jak to slovo bylo chápáno ve starém Řecku. Jestliže přetrvává pojetí „přírody“ a zejména „přirozenosti“ (což původně není ani v řečtině, ani v latině odlišeno) po celý středověk a dokonce novověk, a jestliže se „přírody“ jako poslední instance dovolává i osvícenství a vykonává tím vliv leckdy i na dnešek, je tomu tak jednak proto, že je zachováváno slovo (znění slova), ale nikoli jeho význam, který se naopak mění, jednak také proto, že zatím nebylo nalezeno žádné jiné pojmenování oné „poslední instance“, bez které je jen těžko se obejít (leda deklarativně). Dalo by se tedy předpokládat, že důraz na přirozený původ lidských práv a lidských svobod, je formálně vzato jakýmsi reliktem dávných pojetí, která si kupodivu zachovávají jakousi setrvačnost přinejmenším jazykovou. Tomu však odporuje skutečnost, že nejen ve vnitřních poměrech společností, ale i v mezinárodní politice a mezinárodním právu význam myšlenky lidských práv a lidských svobod neustále roste. Tak tomu nebývá, jde-li o pouhé pozůstatky a staré předsudky. Nezbývá než si položit otázku, zda v tom nemáme vidět výzvu k tomu, abychom znovu promyslili otázku „přírody“ a „přirozenosti“.
(Písek, 040525-1.)