Text se zabývá filosofickým pojetím vzniku a zániku, přičemž tyto pojmy interpretuje mimo rámec pouhé proměny či mechanické rekombinace prvků. Skutečný vznik je definován jako počátek něčeho nového, co se ustavilo jako integrovaný celek a představuje tak „pravou událost“. Tato novost s sebou nese prvek jedinečnosti a neopakovatelnosti, který je patrný u živých organismů, ale podle autora jej lze vztáhnout i na nižší úrovně reality. Autor kritizuje tendenci přírodovědců k nivelizaci a generalizaci, která tyto individuální rysy přehlíží. Stejně jako vznik, i zánik je vnímán jako individuální proces. Dokument dále zpochybňuje existenci absolutní identity jsoucen a zdůrazňuje, že jakákoli identifikace je pouze relativní. Závěrem je nastíněno rozlišení mezi pravou, vnitřně integrovanou jedinečností a jedinečností pouhou konstruovanou. Celkově text vybízí k hlubšímu nahlížení na integritu a časovost jsoucen jakožto neopakovatelných událostí v procesu jejich bytí a zanikání.
Vznik a zánik
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 7. 2004
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2004
Vznik a zánik
„Vznikem“ v pravém slova smyslu rozumíme nikoli pouhou proměnu něčeho v něco (jak to kdysi formuloval již Aristotelés), nýbrž počátek něčeho nového, co tu dříve ještě nebylo. K tomu je ovšem třeba dodat upřesnění, že nemáme na mysli a předem vylučujeme pouhou změnu kombinace několika (nebo mnoha) prvků resp. jejich vnějších vztahů. Za vskutku „nové“ považujeme jen to, co se vskutku nově ustavilo a integrovalo, tj. co představuje „pravou událost“ a co má díky své vnitřní sjednocenosti eventuelně i jakousi (relativní) jedinečnost a neopakovatelnost. Tato jedinečnost a neopakovatelnost je zjevná u živých bytostí, ale není důvodu, proč ji vylučovat na nižších úrovních (předživého), i když podobná nivelizace a generalizace je mezi většinou přírodovědců obvyklá. A tak jako vznik každého jedinečného pravého jsoucna, je i jeho zánik záležitostí individuální a více nebo méně jedinečnou (i když má své obdoby). Naprostá identita (dvou nebo více) jsoucen ve skutečnosti prostě neexistuje, není ani možná; možné jsou jen identifikace, z nichž některé mohou být relativně oprávněnější než jiné. (Jen na okraj nutno popznamenat, že je třeba rozlišovat jedinečnost pravou, tj. vnitřně integrovanou, a nepravou, tj. pouze konstruovanou.)
(Písek, 040712-2.)