Tento text se zabývá koncem tradiční, předmětně orientované metafyziky, která byla historicky silně spjata s geometrickým myšlením a statickými schématy postrádajícími skutečný časový rozměr. Autor navrhuje nové metafyzické východisko založené na konceptu „události“. Událost je definována svou bytostnou časovostí, což znamená, že v žádném okamžiku není plně přítomná, což vyžaduje zásadní proměnu chápání jsoucnosti. Důraz je kladen na vnitřní jednotu pravé události a rozlišení mezi jejím vnitřkem a vnějškem skrze časovost. Zatímco nitro události představuje aktivní zdroj jejího stávání se, vnější stránka slouží jako materiál tohoto procesu. Práce dále rozlišuje mezi pravými událostmi, které jsou integrovány vnitřně, a nepravými událostmi, jejichž integrita je výsledkem vnější interpretace. Tento přístup otevírá cestu k novému pojetí fyzis a překonání kauzalismu prostřednictvím hlubšího pochopení vztahu mezi vnitřním a vnějším v rámci procesuálního bytí.
[Konec staré metafyziky a potřeba metafyziky nové]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 28. 3. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
[Konec staré metafyziky a potřeba metafyziky nové]
konec metafyziky jako předmětného myšlení – a potřeba metafyziky nové
až dosud byla většinou podceňována spjatost staré metafyziky s myšlením geometrů
význam představového schematu pro filosofické myšlení
staré schema: trojúhelník – mimo čas a (živý) prostor; místo toho prostor konstruovaný a čas zpochybněn docela (později jako čtvrtý rozměr prostorový)
je zapotřebí vyjít z nějakého odlišného schematu: budiž to schema „události“
první, čeho musíme pečlivě dbát, je právě časovost události: událost není v žádné chvíli celá „přítomná (aktuální), tedy musíme změnit tradiční chápání tzv. „jsoucnosti“
druhá stránka, neméně důležitá, je v tom, že událost (pravá) je jednotou, tj. je (vnitřně) sjednocena; pro rozlišení „vnitřního“ a „vnějšího“ budeme muset také zapojit časovost – při zvnějšňování vnitřního je vnitřní dříve než jeho zvnějšnění (pro srovnání je pak třeba ukázat, jak dochází k zvnitřňování vnějšího – tam je kořen omylů spjatých s kauzalismem)
rozdíl mezi pravou a nepravou událostí: pravá je vnitřně integrována, kdežto nepravá musí být jako integrovaná teprve někým interpretována (čili integrována zvnějšku, zvenčí)
„nitro“ (vnitřní stránka) každé události je zdrojem, pramenem jejího „stávání se“, zatímco „vnějšek“ (vnější stránka události) je materiálem onoho „stávání se“ – problém FYSIS; to ovšem jen v jednodušších případech
(Písek, 030328–1.)