Tento text se zabývá koncem tradiční, předmětně orientované metafyziky, která byla historicky silně spjata s geometrickým myšlením a statickými schématy postrádajícími skutečný časový rozměr. Autor navrhuje nové metafyzické východisko založené na konceptu „události“. Událost je definována svou bytostnou časovostí, což znamená, že v žádném okamžiku není plně přítomná, což vyžaduje zásadní proměnu chápání jsoucnosti. Důraz je kladen na vnitřní jednotu pravé události a rozlišení mezi jejím vnitřkem a vnějškem skrze časovost. Zatímco nitro události představuje aktivní zdroj jejího stávání se, vnější stránka slouží jako materiál tohoto procesu. Práce dále rozlišuje mezi pravými událostmi, které jsou integrovány vnitřně, a nepravými událostmi, jejichž integrita je výsledkem vnější interpretace. Tento přístup otevírá cestu k novému pojetí fyzis a překonání kauzalismu prostřednictvím hlubšího pochopení vztahu mezi vnitřním a vnějším v rámci procesuálního bytí.