Tento text se zabývá metodologií zkoumání nejistých a problematických skutečností, jako jsou pravda, lidská práva či samotná filosofie. Autor tvrdí, že k těmto pojmům nelze přistupovat na základě předem stanovených definic ani jako k daným faktům, protože s nimi postrádáme přímou zkušenost. Poznání těchto konceptů je možné pouze skrze studium jejich různých interpretací a historických koncepcí. Klíčovým tématem je nemožnost definovat filosofii z vnější, mimofilosofické pozice. Skutečné pochopení filosofie vyžaduje aktivní zapojení do procesu filosofování a dialog s významnými mysliteli minulosti. Text zdůrazňuje, že neexistují žádná objektivní vnější měřítka pro určování kvality filosofického myšlení. Podobně jako u umění, i zde je k rozpoznání hloubky a velikosti zapotřebí vnitřní vhled a odborná kompetence. Autor uzavírá, že pouze ten, kdo sám filosofuje, může rozpoznat kvalitu jiného filosofa, přičemž jen velký myslitel je schopen plně uznat význam někoho ještě většího než on sám.
Orientace v otázkách (a jejich případná řešení)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 28. 6. 2003
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2003
Orientace v otázkách (a jejich případná řešení)
Máme-li se filosoficky (a to znamená nejen analyticky, nýbrž především kriticky) zabývat tak „nejistými“ a přímo „problematickými“ „věcmi“ či snad spíše „skutečnostmi“, jako jsou pravda, lidská práva nebo filosofie, nemůžeme vycházet ani z předem zvoleného výměru (ten je naopak naším cílem, chceme poznat a vědět právě to, co zatím nevíme), ale ani z něčeho, co před sebou máme jako „danou skutečnost“, neboť nejisté a problematické jsou zmíněné „skutečnosti“ právě proto, že je před sebou jako „dané“ nemáme. To lze vyslovit také jinak: nemáme žádnou původní zkušenost s pravdou, lidskými právy nebo filosofií, ale musíme se k nim dostávat přes zkušenost s různým jejich chápáním, tj. přes zkušenost s různými koncepcemi pravdy, s různým chápáním a uplatňováním lidských práv a s různými, často málo kompatibilními nebo vysloveně nekompatibilními filosofiemi a s přesnými nebo méně přesnými způsoby jejich sebepochopení. Co to je filosofie, nemůže být nikdy definováno z pozice mimofilosofické a tedy prostředky mimofilosofickým. Kdo chce pochopit, co to je filosofie, musí ji začít provozovat, dělat, musí začít filosofovat. A to samozřejmě nemůže ani jen začít, pokud se nezačne setkávat s koncepcemi jiných, především těch ,velkých‘ filosofů. Žádné vnější kritérium, žádné jednoduché měřítko nemáme k dispozici, máme-li hned na počátku vybírat skutečné (opravdové) filosofy a mezi nimi ty veliké (pochopitelně máme k dispozici rozmanité pomůcky v učebnicích, ve školských výkladech, a ovšem také v živých příkladech filosofů, s nimiž se stýkáme). Tak jako není žádných objektivních kritérií, podle nichž by i člověk bez hudebního smyslu a snad dokonce hluchý mohl rozpoznat velké skladatele mezi prostředními nebo packaly, nemůže ani nedovzdělaný filosof či dokonce nefilosof rozpoznat kvalitu a hloubkou nějaké velké filosofické postavy, což znamená třeba i to, že jen velký filosof může uznat filosofa většího než sám.
(Písek, 030628–4.)