Tento text se zabývá kritickým přehodnocením Melissova pojetí jednoty, které tvrdí, že jsoucí musí být jedno a postrádat tělo či části. Autor staví proti této archaické představě moderní chápání organické jednoty, kde přítomnost orgánů a částí nevylučuje celkovou integritu subjektu. Jako hlavní argument slouží klasický biologický experiment Hanse Driesche s vajíčky mořské ježovky. Ten ukázal, že i po mechanickém rozdělení raných buněk je každá část schopna se integrovat v nový, svébytný celek. To dokazuje, že organická jednota není založena na prosté nedělitelnosti, nýbrž na schopnosti vnitřního sjednocení a funkční provázanosti v rámci celku. Text dochází k závěru, že pojem jednoty je v filosofickém i vědeckém kontextu nutné podrobit hlubší analýze a rozlišovat mezi jeho různými rovinami, neboť mechanické dělení nemusí nutně znamenat zánik ontologické nebo organické jednoty jako takové. Tato perspektiva zásadně mění pohled na vztah mezi částí a celkem v živé přírodě.