Tento text se zabývá problematikou moderního pojetí genetiky a kritizuje jednostranný důraz na všemocnost genů, který v současné době převládá v širokém veřejném i vědeckém diskurzu. Autor upozorňuje, že představa genů jako absolutních hybatelů veškerého dění v živých organismech překračuje kompetence samotné biologie a vede k redukcionistickému pohledu na život. Hlavním argumentem je potřeba rehabilitovat význam reakce subjektu na genetickou informaci. Je nezbytné brát v úvahu nejen genetický kód, ale především živé tělo jako celek, který na tyto podněty aktivně odpovídá. Organismus nelze chápat pouze jako mechanickou skládačku jednotlivých částí nebo pasivní produkt genetického programu. Text zdůrazňuje, že reaktivita celistvého subjektu je klíčovým prvkem, který v kauzálním řetězci genetického determinismu často chybí, a volá po návratu k holistickému chápání biologie, které uznává integritu a aktivní roli živého těla v procesu jeho vlastního formování a existence.