Tato práce se podrobně zabývá ontologickými a fenomenologickými aspekty světa v jeho nezávislosti na lidském vědomí i v jeho následném vztahu k subjektivitě. První část analyzuje antické pokusy o uchopení počátků bytí, přičemž se zaměřuje na presokratovské myšlení a Démokritovo klíčové rozlišení mezi pouhými smyslovými kvalitami a objektivní realitou atomů a prázdna. Následně text kriticky zkoumá novověký vědecký obraz světa, jenž je definován mechanistickými principy zachování hmoty a energie. Tento přístup nevyhnutelně vede ke kvantifikaci reality a následné ztrátě bezprostřední kvality a vnitřní dynamiky času. V závěru této úvodní části autor přechází k hlubší problematice vzniku, zániku a ontologické povahy události jako takové. Zde je zdůrazněna integrovanost události a její nezbytná vztažnost k subjektu, což otevírá zásadní otázku po smyslu bytí v kontextu lidské existence a fenomenologické zkušenosti. Celkově práce mapuje historický vývoj chápání podstaty světa od jeho materiálního základu až po subjektivní prožívání významu.