Tento text se zabývá ontologickým původem času a prostoru, které autor chápe jako fenomény konstituované až na základě interakcí tzv. primordiálních událostí. Klíčovým faktorem pro tento proces je reaktibilita a dostatečná hustota těchto událostí. Autor však poukazuje na zásadní filosofický paradox: jak lze legitimně hovořit o hustotě v souvislosti s primordiálními událostmi, pokud časoprostor, v němž by se hustota dala měřit, ještě nebyl ustaven? Text reflektuje Hejdánkovy úvahy o vztahu mezi děním a strukturou a zpochybňuje předpoklad předem daného rámce existence. Tato úvaha vede k hlubšímu zkoumání povahy objektivní reality a možností jejího popisu v termínech, které teprve čekají na své zformování v důsledku probíhajících procesů. Abstract se snaží postihnout napětí mezi procesualitou a jejími výslednými parametry v kontextu české fenomenologické tradice.