Tato stručná poznámka z dubna 1984, napsaná v kontextu neurologického oddělení, předkládá provokativní tezi o povaze filosofie jako specifického druhu umění. Autor v textu rozvíjí myšlenku, že filosofie se zásadně odlišuje od všech ostatních uměleckých forem svou unikátní schopností sebereflexe a vnitřní metodologií. Zatímco běžné umění a jeho kritika jsou často oddělené entity, filosofie je podle autora jediným uměním, které se svou vlastní kritikou přímo splývá a je s ní v ideálním případě totožné. Tato kritika není vnímána jako vnější hodnocení hotového díla, ale funguje jako základní pracovní metoda v nejvlastnějším oboru filosofického zkoumání. Text tak definuje filosofii skrze její schopnost integrovat kritickou analýzu přímo do procesu tvorby a myšlení. Tímto splynutím metody a předmětu se filosofie stává svébytnou disciplínou, kde se hranice mezi tvůrčím aktem a jeho reflexí zcela stírají, což z ní činí vrcholnou formu intelektuálního umění.