Tato přednáška, inspirovaná myšlením T. G. Masaryka, Emanuela Rádla a J. L. Hromádky, se zaměřuje na vybrané základní otázky etiky v širokém pojetí. Autor navrhuje, aby byla etika chápána jako rámec zahrnující veškeré lidské aktivity, včetně technických úkonů, neboť ty jsou vždy zasazeny do širších morálních souvislostí. Etické otázky se tak projevují v politice, vědě, umění i v soukromí. Stěžejním bodem textu je kritika Kantova kategorického imperativu, jemuž autor vytýká problematický metafyzický předpoklad obecné platnosti. Tvrdí, že skutečná mravní výzva je vždy konkrétní, adresná a vázaná na jedinečnou situaci určitého subjektu. Zatímco Kantův imperativ zůstává formální a bezobsažný, pravé výzvy jsou naplněny hlubokým smyslem, který se realizuje až v okamžiku, kdy mu oslovený jedinec porozumí a přijme jej. Etika je tedy chápána jako situační a nepřenosná odpovědnost za konkrétní činy, čímž se odklání od abstraktního formalismu směrem k autentickému lidskému oslovení a situovanosti v reálném světě.