Tato přednáška, inspirovaná myšlením T. G. Masaryka, Emanuela Rádla a J. L. Hromádky, se zaměřuje na vybrané základní otázky etiky v širokém pojetí. Autor navrhuje, aby byla etika chápána jako rámec zahrnující veškeré lidské aktivity, včetně technických úkonů, neboť ty jsou vždy zasazeny do širších morálních souvislostí. Etické otázky se tak projevují v politice, vědě, umění i v soukromí. Stěžejním bodem textu je kritika Kantova kategorického imperativu, jemuž autor vytýká problematický metafyzický předpoklad obecné platnosti. Tvrdí, že skutečná mravní výzva je vždy konkrétní, adresná a vázaná na jedinečnou situaci určitého subjektu. Zatímco Kantův imperativ zůstává formální a bezobsažný, pravé výzvy jsou naplněny hlubokým smyslem, který se realizuje až v okamžiku, kdy mu oslovený jedinec porozumí a přijme jej. Etika je tedy chápána jako situační a nepřenosná odpovědnost za konkrétní činy, čímž se odklání od abstraktního formalismu směrem k autentickému lidskému oslovení a situovanosti v reálném světě.
Überlegungen über einige Grundfragen der Ethik in Anknüpfung an Masaryk, Rádl und Hromádka
docx | pdf | html | digitalizáty
◆ přednáška | přípravné poznámky, česky, vznik: 27. 8. 1991
- jedná se o přípravu k tomuto výslednému dokumentu:
- Überlegungen zu einigen fundamentalen ethischen Fragen im Lichte der Tradition von Masaryk, Rádl und Hromádka
05.09. 09.30-11.30 přednáška (něm.)
"Überlegungen über einige Grundfragen der Ethik in Anknüpfung an Masaryk, Rádl und Hromádka"
(asi v Dejvicích, bude ještě upřesněno)
01
Etiku budeme chápat velmi široce, takže do ní zahrneme celý svět lidských aktivit. Budeme trvat na tom, že i takové aktivity člověka, které se zdají být záležitostí výhradně technickou, jsou vždycky zapojeny do širších kontextů, v nichž nutně nabývají kvalit morálních a etických. Základní otázky etiky tedy sahají všude tam, kde člověk a žije a něco podniká: v politice, ve vědě, v umění, v soukromém životě, všude.
02
Kategorický imperativ Kantův má základní vadu, totiž že počítá s tím, jako by mravní nárok resp. výzva platila (nebo mohla platit) pro všechny stejně, že tedy může být formulována obecně. To je však problematický a přímo vadný ,metafyzický' předpoklad. Skutečná výzva je vždy konkrétní a adresná, tj. je orientována na určitý subjekt a do jeho určité situace, přičemž ovšem kontext této situace je významně respektován. To znamená, že ona výzva, pokud je vskutku platná a tedy pravá, je ve své konkrétnosti a adresnosti vždy jedinečná a situační, nepřenosná na jiný subjekt a na jinou situaci. Proto také je kategorický imperativ Kantův tak dokonale formální a bezobsažný, čímž se fundamentálně liší od skutečných (pravých) výzev, které jsou plné smyslu a tedy obsahu, ale zůstávají bez "formy", dokud je nezaslechne a dokud jim neporozumí oslovovaný člověk.
27.8.1991